Pojištění majetku.
Výše plnění pojišťovny.
Zástavní právo.

(1) Také bylo-li uzavřeno několik pojistných smluv o témž majetku, pro týž čas a totéž nebezpečí, uhradí se nejvýše skutečná škoda, popřípadě pořizovací cena a to, co pojistnou příhodou ušlo.

(2) Jakmile se pojistník nebo pojišťovna dozvědí, že bylo uzavřeno několik takových smluv, jsou povinni navrhnout takovou úpravu pojištění, aby nemohlo dojít k plnění převyšujícímu náhradu podle předcházejícího odstavce. Úprava se provede od počátku měsíce, v němž se návrh činí.

(3) Rozdíl mezi zaplaceným pojistným a pojistným, které by pojišťovně bylo náleželo při řádné úpravě pojištění, vrátí pojišťovna nejdéle za tři roky předcházející úpravě pojištění.

(1) Pojistník může uzavřít s pojišťovnou smlouvu o pojištění majetku třetí osoby.

(2) Nárok na plnění z pojistné smlouvy náleží pojištěnému, všechna práva z pojistného poměru vůči pojišťovně vykonává však pojistník, zejména je též oprávněn přijmout plnění za pojištěného. Pojišťovna je však oprávněna a na žádost pojištěného povinna učinit plnění pojistníkovi závislým na svolení pojištěného.

(3) Pojistník má právo se uspokojit z plnění pojišťovny pro nároky, které má vůči pojištěnému v souvislosti s pojištěným majetkem. Má-li pojištěný vůči pojistníku nárok na náhradu škody způsobené pojistnou příhodou, započítává se mu plnění pojišťovny z pojistné smlouvy na tento nárok.

(1) Náklady, které pojistník nebo pojištěný učiní na odvrácení nebo zmenšení škody, když nastala pojistná příhoda (zachraňovací náklady), hradí pojišťovna, i když se výsledek nedostavil, pokud je mohl pojistník (pojištěný) podle okolností pokládat za nutné a úměrné hodnotě věci.

(2) Nehradí-li pojišťovna z důvodu podpojištění (§ 36) celou škodu způsobenou pojistnou příhodou, hradí zachraňovací náklady jen v tom poměru, v jakém nahrazuje škodu.

(3) Pojišťovna je vždy povinna nahradit celé náklady učiněné na její pokyn.

(4) Náklady šetření o pojistné příhodě a o škodě konaného pojišťovnou (vyšetřovací náklady) nese pojišťovna, pokud nebyly způsobeny nesprávnými údaji pojistníka (pojištěného).

(1) Nároky pojistníka nebo pojištěného na náhradu škody způsobené pojistnou příhodou vůči třetí osobě přecházejí na pojišťovnu, pokud nahradila škodu.

(2) Nahradila-li pojišťovna jen část škody, má pojistník nebo pojištěný přednost před pojišťovnou při uspokojení svého nároku z majetku osoby odpovědné za škodu.

(3) Na pojišťovnu nepřecházejí nároky pojistníka nebo pojištěného vůči osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti nebo které jsou na něho odkázány svou výživou, ledaže škodu způsobily úmyslně.

(4) Vzdá-li se pojistník nebo pojištěný svého nároku na náhradu škody vůči třetí osobě nebo svého práva tento nárok zajišťujícího, je to vůči pojišťovně neúčinné.

(1) Je-li pojistná částka stanovená podle hodnoty pojištěné věci v době pojistné příhody nižší, než pojistná hodnota, hradí pojišťovna škodu v poměru, v jakém je pojistná částka k pojistné hodnotě.

(2) Lze ujednat, že pojistná náhrada bude poskytnuta až do výše pojistné částky, aniž by se při jejím stanovení přihlíželo k poměru pojistné částky k pojistné hodnotě.

(1) Přešlo-li vlastnictví pojištěné věci nemovité nebo přešlo-li úhrnně vlastnictví pojištěného souboru věcí movitých, vstupuje nový vlastník v práva a povinnosti dřívějšího vlastníka plynoucí z pojistného poměru.

(2) Přešlo-li vlastnictví pojistníkovy věci movité, pojistný poměr zaniká, s výjimkou uvedenou v předchozím odstavci, jakmile pojištěná věc vyjde z jeho rukou.

(3) Dojde-li ke změně v osobě provozovatele podniku, vstupuje nový provozovatel v práva a povinnosti dosavadního provozovatele z pojištění odpovědnosti z provozu podniku.

(4) Nový vlastník, po případě nový provozovatel podniku, má právo vypovědět pojistnou smlouvu ke konci pojistného období i bez zachování lhůty šesti týdnů stanovené v § 10.

(1) Socialistická právnická osoba, která má zástavní právo k pojištěné věci, má také zástavní právo k pohledávce na pojistnou náhradu proti pojišťovně, nastane-li pojistná příhoda. Toto zástavní právo zajišťuje také částky, které zástavní věřitel zaplatil podle § 15, i úroky z nich.

(2) Ohlásí-li zástavní věřitel svoje právo pojišťovně dříve, než vyplatila náhradu, smí ji pojišťovna vyplatit pojistníkovi toliko se souhlasem zástavního věřitele. Souhlasu však není třeba, má-li být podle smlouvy o pojištění nemovité věci a jejího příslušenství užito náhrady k znovuvybudování nebo k opravě nemovité věci anebo k doplnění jejího příslušenství a je-li zajištěno, že bude peněz užito k těmto účelům.

(3) Neprojeví-li zástavní věřitel svůj nesouhlas do jednoho měsíce ode dne, kdy obdržel sdělení pojišťovny, že náhrada bude vyplacena pojistníkovi, platí, že s tím souhlasí. Pojišťovna musí ve svém sdělení zástavního věřitele na tento následek upozornit. Ustanovení § 26 zde platí obdobně.

(4) Nemůže-li být zástavní věřitel zpraven nebo projeví-li včas nesouhlas, může pojišťovna uložit náhradu u okresního soudu bydliště pojistníka.

(5) Složenou náhradu rozvrhne soud užívaje přiměřeně ustanovení o rozdělení podstaty při exekuční dražbě nemovitých věcí, při čemž se na pojistníka hledí jako na dlužníka.

(6) Ohlásil-li peněžní ústav pojišťovně zástavní právo k pojištěné věci, je pojišťovna povinna zpravit jej neprodleně na jeho náklad, že pojistné nebylo včas zaplaceno.

(1) Komu vznikne proti pojistníku nárok na náhradu škody způsobené pojistnou příhodou, má zástavní právo k pohledávce na náhradu z odpovědnostního pojištění.

(2) Pojišťovna je oprávněna, vyrozumí-li o tom předem pojistníka, vyplatit náhradu z odpovědnostního pojištění třetí osobě, pokud je jí pojistník povinen nahradit škodu způsobenou pojistnou příhodou.