(1) Pojistník může pojistit sebe nebo osobu jinou.

(2) Pojištění může být smluveno ve prospěch pojistníka nebo osoby třetí (obmyšlený).

(3) Při pojištění jiné osoby nemůže být pojistník obmyšleným. K určení obmyšleného je třeba souhlasu pojištěného. Nebyl-li takto obmyšlený určen nebo byl-li za obmyšleného určen majitel nebo doručitel pojistky, platí za obmyšleného pojištěný, po případě jeho dědicové.

(4) Má-li pojištěný v pojištění úrazovém vůči pojistníku nárok na náhradu škody způsobené pojistnou příhodou, může pojistník žádat, aby se plnění pojišťovny z pojistné smlouvy započetlo pojištěnému na tento nárok.