Úkony prokurátora a soudu.
Místo a čas úkonů.
Předvolávání a předvádění k úkonům.
Výslechy.
Protokol.

(1) Úkony prokurátora nebo soudu se konají mimo budovu prokuratury nebo soudu jen tehdy, jsou-li pro to závažné důvody, zejména vyžaduje-li to povaha úkonu nebo je-li to vhodné z výchovných důvodů.

(2) Má-li být nějaký úkon vykonán v budově úřadu (orgánu veřejné správy) nebo veřejného ústavu nebo podniku, je to třeba předem ohlásit osobě pověřené jejich vedením.

(3) Ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách a podnicích nebo v budovách Sboru národní bezpečnosti smí prokurátor nebo soud vykonat potřebný úkon jen se svolením příslušného velitele.

(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole.

(2) Vyžadují-li to zvláštní okolnosti případu, zejména při nařízeném předvedení, lze předvolání v trestních věcech zařídit též prostřednictvím orgánů národní bezpečnosti.

(3) V písemném předvolání se uvede označení věci, místo, čas, a není-li tím ohrožen obecný zájem, také předmět výslechu nebo jiného úkonu, dále zda se má předvolaný dostavit jako obviněný, účastník, svědek, znalec nebo tlumočník a které pomůcky a důkazní prostředky má s sebou přinést. Zaměstnané osoby se současně vyzvou, aby o svém předvolání včas uvědomily svého zaměstnavatele (bezprostředního představeného), aby mohlo být zařízeno jejich zastupování po dobu jejich nepřítomnosti v práci. Kromě toho se v písemném předvolání označí zákonné následky, které by předvolaného stihly, kdyby se bez důvodu a bez omluvení nedostavil.

(4) V písemném předvolání určeném obviněnému se kromě zákonného ustanovení uvede též slovně, o jaké obvinění jde.

(5) Příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého představeného. Není-li znám představený vojenských osob v činné službě, předvolají se prostřednictvím místního velitele; není-li znám představený příslušníků Sboru národní bezpečnosti nebo Sboru vězeňské stráže v činné službě, předvolají se prostřednictvím nejbližšího velitelství příslušného Sboru.

(6) Má-li být vyslechnut větší počet osob zaměstnaných na témže pracovišti (v témže závodě a p.), lze provést jejich výslech po předchozí dohodě se správou pracoviště (závodu a pod.) v místě pracoviště, a to i bez jejich předchozího předvolání.

(1) O předvedení (§§ 92, 109 a § 232 odst. 2 tr. ř., § 69, § 100 odst. 2 a § 112 o. s. ř.) se požádá příslušné velitelství Sboru národní bezpečnosti.

(2) O předvedení příslušníků ozbrojených sborů v činné službě se požádá jejich představený.

(1) Ustanovení § 45 odst. 1 a odst. 3 věty prvé a druhé se užije přiměřeně, vyrozumívají-li se o úkonech prokurátora nebo soudu obviněný, jeho obhájce nebo zákonný zástupce, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci, orgán veřejné péče o mládež nebo účastníci a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci.

(2) Prokurátor musí být vyrozuměn o všech úkonech soudu, jichž se má zúčastnit.

(1) Před výslechem zjistí vyslýchající totožnost vyslýchaného a poučí jej o jeho právech a povinnostech. V protokole se výslovně uvede, že se tak stalo; kde je toho třeba, uvede se i prohlášení vyslýchaného.

1. u obviněného zjistí zejména jméno a příjmení (i dřívější příjmení), datum a místo (okres) jeho narození, místo, kde byl zapsán do knihy narození, jeho poslední bydliště (místo pobytu), rodinný stav, zaměstnání (u osob, které nejsou zaměstnány, jejich poslední zaměstnání), majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty;

(2) Na počátku výslechu zjistí vyslýchající osobní poměry vyslýchaného:

2. u jiné vyslýchané osoby zjistí jméno a příjmení, věk, rodinný stav, zaměstnání, bydliště (místo pobytu) a okolnosti, které mohou mít vliv na její hodnověrnost.

(3) Vyslýchanému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl do svých písemných poznámek. Stalo-li se tak, poznamená se to v protokole. Vyslýchaný může být vyzván, aby poznámky předložil k nahlédnutí prokurátoru nebo soudci, kteří řídí výslech.

(1) Výslech osob, které se nedovedou vyjadřovat ani v českém ani ve slovenském jazyku, se koná prostřednictvím tlumočníka. Od přibrání tlumočníka lze upustit, jestliže vyslýchající nebo zapisovatel ovládá jazyk, ve kterém se bude výslech konat.

(2) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně pro výslech osob hluchých, němých nebo hluchoněmých, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.

(1) Přibere-li prokurátor nebo soud znalce k ohledání (§ 80 tr. ř., §§ 119 a násl. o. s. ř.), může vzhledem k povaze věci určit, že se má ohledání konat jen v přítomnosti znalců samých.

(2) Je-li obava, že předmět ohledání bude ohledáním zničen nebo změněn, odevzdá se znalcům, je-li to možné, jen část předmětu a učiní se opatření, aby mohlo být ohledání podle potřeby opakováno.

(1) Protokol (§ 60 tr. ř., §§ 66 a 68 o. s. ř.) má obsahovat všechny podstatné okolnosti a musí být z něho zřejmo, zda při provádění úkonu bylo dbáno příslušných předpisů (na př. napomenutí k pravdivému vypovídání, prohlášení, které vyslýchaný učinil na upozornění, že má právo odepřít výpověď).

(2) Zpravidla se zapisuje toliko obsah výpovědi vyslýchaných osob. Pokud je to důležité pro posouzení věci, zapíší se výpovědi vyslýchaných osob doslovně; v tomto případě se příslušné místo vyslýchané osobě vždy z protokolu přečte a v protokole se poznamená, že se tak stalo, po případě také, jaké námitky byly činěny. Záleží-li na přesném a doslovném znění odpovědi nebo vypovídá-li vyslýchaný vyhýbavě, provádí se výslech tak, že se kladou jednotlivé otázky, které se doslovně zaprotokolují; stejně se doslovně zaprotokoluje odpověď vyslýchaného.

(3) Protokol o výpovědi osoby neznalé ani českého, ani slovenského jazyka sepíše se některým z těchto jazyků; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník její příslušnou část pokud možno také v jazyku, jímž tato osoba vypovídala.

(4) Protokol se hlasitě diktuje, aby přítomní diktovanou výpověď slyšeli. Prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu může vyslýchanému, zejména jde-li o znalce, dovolit, aby svou výpověď diktoval zapisovateli sám. Tato okolnost se poznamená v protokole.

(5) Je-li toho třeba, může být průběh celého výslechu nebo jeho části, po případě průběh celého úkonu nebo jeho části, zaznamenán těsnopisně; těsnopisný záznam se přepíše obyčejným písmem a připojí k protokolu.

(1) Protokol v trestních věcech podpisují osoba řídící jednání a zapisovatel, jakož i tlumočník a osoba přibraná podle § 127 odst. 2 a § 133 odst. 2 tr. ř. Protokol sepsaný mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné zasedání podpisuje též vyslýchaný; byla-li výpověď vyslýchaného napsána na několika samostatných listech nebo arších, podpíše vyslýchaný každý samostatný list nebo arch zvlášť. Před podepsáním se protokol vyslýchanému přečte nebo předloží k přečtení. V protokole se poznamená, že se tak stalo, a uvede se, zda byl protokol vyslýchaným schválen. Odmítne-li vyslýchaný protokol podepsat, poznamená se to v protokole spolu s důvody, které uvedl.

(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání protokol podepsat, podpíše jej jiný člen senátu. Nemůže-li pro překážku delšího trvání podepsat protokol jiná osoba, není třeba jejího podpisu. Důvod, proč podpis odpadl, se poznamená v protokole.

3. postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok rozhodnutí.

(2) Mínění odlišné od názoru většiny se zapíše v celém svém znění a stručně se odůvodní.

(3) Důvody rozhodnutí se pojmou do protokolu jen tehdy, je-li mezi členy senátu rozpor pro odůvodnění, který bylo třeba hlasováním odstranit.

(1) V protokole o hlasování (§ 24 tr. ř., § 155 o. s. ř.) se uvede:

1. den hlasování,

2. jména a příjmení členů senátu a zapisovatele,

(4) Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a zapisovatel.

(5) Skončí-li jednání, aniž bylo odročeno, pojmou se všechny zápisy o hlasování senátu do jediného protokolu o hlasování.

(6) Jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela pouze porada v jednací síni bez přerušení jednání, nesepisuje se zvláštní protokol o hlasování, v protokole o jednání se poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.

(7) Protokol o hlasování se připojí ke spisu v zalepené obálce, opatřené na uzávěře kulatým úředním razítkem (§ 70 odst. 1).

(2) Trestný čin [§ 26 odst. 1 písm. c), § 86 písm. c) tr. ř.] se jak v žalobě, tak v rozsudku označí nejen uvedením příslušného ustanovení (příslušných paragrafů) trestního zákona, nýbrž i svým pojmenováním.

(1) Nejsou-li známa všechna osobní data obviněného [§ 26 odst. 1 písm. b), § 86 písm. b) tr. ř.], uvedou se jak v žalobě, tak v rozsudku všechny okolnosti, jichž je třeba, aby obviněný nemohl být zaměněn s jinou osobou.

(1) U okresní a státní prokuratury vede prokurátor o každé trestní věci deník. Deník není součástí trestního spisu a uschovává se odděleně.

(2) Za přípravného řízení se do deníku zapisuje zpravidla pouze nápad spisu a způsob vyřízení prokurátorem, po případě záznam o úkonech, jež jsou pro řízení zvláště důležité. Po podání žaloby, pokud bude trestní spis u soudu, se v deníku vyznačí každé dojití spisu, jakož i jednotlivých písemností a učiněné opatření. Po pravomocném skončení věci u soudu nebude třeba zpravidla dalších záznamů v deníku.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 3 se užije přiměřeně pro vedení deníku o věcech občanskoprávních, učinil-li prokurátor návrh na zahájení občanskoprávního řízení nebo vstoupil-li do takového řízení.

(4) Ve vazebních věcech se deník opatří nápadným označením „Vazba“. Byl-li obviněný z vazby propuštěn, označení „Vazba“ se na deníku přeškrtne.

(3) V každém stadiu řízení je však nutno do deníku zapisovat a v něm ukládat stejnopisy zpráv předkládaných nadřízenému prokurátoru a poukazy od něho došlé, důvěrné přípisy, stejnopis vyhotovení žaloby a opravných prostředků a stejnopisy soudních rozhodnutí, byly-li prokurátoru doručeny.