Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
§ 17
U zaměstnanců, jejichž pracovní poměr trvá po dosažení 18. roku věku u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku na území obsazeném v roce 1938 cizí brannou mocí alespoň od 1. května 1946, se doba trvání pracovního poměru rozhodná pro nárok na dovolenou v délce 3 kalendářních týdnů [§ 2 odst. 2 písm. c)] zkracuje na 4 roky.
(1) Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích a pracovním poměru platí obdobně o učních a učebním poměru.
(2) Délka dovolené hornických učňů činí 4 kalendářní týdny v roce; pro tyto učně neplatí ustanovení § 2.
(1) Ujednání odporující tomuto zákonu nebo předpisům vydaným podle něho jsou neplatná, a to i když byla uzavřena před jeho účinností.
(2) Placená dovolená na zotavenou smí býti poskytována jen, jsou-li splněny předpoklady stanovené tímto zákonem, a nesmí přesahovati výměru vyplývající z jeho ustanovení. Za splnění ustanovení věty prvé jsou zaměstnavatelé osobně odpovědni. Jednání a opomenutí příčící se ustanovení věty prvé se trestají podle ustanovení § 17 zákona č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice.
(1) Tento zákon se nevztahuje na úpravu placené dovolené na zotavenou vojenských osob z povolání.
(2) Dovolenou příslušníků Sboru národní bezpečnosti upraví ministerstvo vnitra, dovolenou příslušníků Sboru vězeňské stráže ministerstvo spravedlnosti, a to v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče.
§ 20
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provedou jej ministři práce a sociální péče, vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.