(1) Zaměstnancům, na něž se toto nařízení vztahuje (v dalším jen „zaměstnanci“), přísluší dovolená ve výměře stanovené v § 2 zákona po 48 týdnech trvání pracovního poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících.

(2) Po 32 týdnech trvání pracovního poměru může zaměstnavatel poskytnouti zaměstnaci na jeho žádost dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.