(1) Poukazující je povinen před vlastním poukazem výplaty přesvědčit se o tom, zda je poukaz ve shodě s příslušným rozhodnutím a zda jsou na příslušném rozpočetním účtu prostředky k uskutečnění výplaty. Není-li tomu tak, nelze poukaz vydat. Jde-li však o výdaj, k němuž je národní výbor povinen ze zákona nebo z jiného právního titulu, budiž ihned učiněno podle ustanovení rozpočtového zákona potřebné opatření, aby tato povinnost mohla být splněna.

(2) Poukaz se vydává vždy písemně.