(1) Ojetým osobním automobilem (dále jen „ojetý automobil“) se rozumí osobní automobil nebo podvozek (chassis) dodatečně opatřený osobní karoserií, nabytý před 1. lednem 1949, i když před tímto dnem nebylo osobního automobilu nebo podvozku (chassis) použito k jízdě.

(2) Prvním převodcem se rozumí ten, kdo ojetý automobil, jehož je držitelem od 1. ledna 1949, v rozhodné době (odstavec 3) zcizí. U ojetých automobilů nabytých v rozhodné době dědictvím nebo odkazem se považuje za prvního převodce ten, kdo takový automobil dále zcizí.

(3) Rozhodnou dobou je doba počínající dnem počátku účinnosti této vyhlášky.

(4) Ojetý osobní automobil, přestavěný po 21. červenci 1950 na automobil dodávkový, se pro účely všeobecné daně považuje za automobil osobní, byl-li po zcizení opět upraven na automobil osobní.