Náhrady při pracovních cestách.

(1) Při použití veřejných hromadných dopravních prostředků má zaměstnanec nárok na náhradu skutečně vzniklých jízdních výdajů, t. j. výdajů za jízdenku (jízdného) nebo letenku, za místenku a za použití lůžkového vozu.

(2) Při vzdálenosti do 200 km se hradí jízdné za nejnižší třídu, při větší vzdálenosti za třídu nejblíže vyšší.

(3) Má-li zaměstnanec možnost využít jízdních slev, přísluší mu toliko náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použít volné jízdenky, náhrada jízdného mu nepřísluší.

(1) Zaměstnanci přísluší náhrada nutných výdajů

(2) Nepoužije-li zaměstnanec v případech uvedených v odstavci 1 veřejného hromadného dopravního prostředku, hradí se výdaje za jiný dopravní prostředek jen, když ho musilo býti použito ze zvláštních důvodů.

(1) Zaměstnanci přísluší stravné v částce 130 Kčs za každý celý kalendářní den pracovní cesty a nocležné v částce 70 Kčs za každou noc pracovní cesty. Nestačí-li nocležné k úhradě nutného výdaje za ubytování, hradí se tento výdaj v prokázané výši. Za noc, které zaměstnanec použije k cestě, přísluší nocležné jen tehdy, když je nucen této noci se ubytovati pro časný příjezd nebo pozdní odjezd.

(2) Po 14 celých dnech pobytu v téže obci místa jednání snižuje se úhrn stravného a nocležného za každý celý den dalšího pobytu v této obci na částku 120 Kčs denně u zaměstnanců ženatých a u zaměstnanců postavených jim na roveň, u ostatních zaměstnanců na částku 70 Kčs denně. Ustanovení o změně výměry přídělného (§ 20) a o pracovních cestách při přechodném přidělení (§ 22) platí přiměřeně.

(3) Dostane-li se zaměstnanci na pracovní cestě bezplatně denní stravy i ubytování péčí zaměstnavatele, nepřísluší zaměstnanci stravné ani nocležné. Dostane-li se zaměstnanci na pracovní cestě péčí zaměstnavatele bezplatně denní stravy, nepřísluší mu stravné podle odstavce 1, úhrn stravného a nocležného podle odstavce 2 se krátí o 65%. Poskytne-li se zaměstnanci na pracovní cestě péčí zaměstnavatele bezplatně ubytování, nocležné podle odstavce 1 nepřísluší, úhrn stravného a nocležného podle odstavce 2 se krátí o 35%.

(1) Nevyžaduje-li pracovní cesta celý kasematní den, činí stravné, trvá-li pracovní cesta

(2) Sazby podle odstavce 1 platí též pro dny počátku a skončení vícedenní pracovní cesty.

(3) Zasahuje-li pracovní cesta do dvou kalendářních dnů, je stravné počítati tak, jako by pracovní cesta byla vykonána v jednom kalendářním dnu, jestliže to je pro zaměstnance výhodnější.

(1) Pracovní cesty konané veřejnými hromadnými dopravními prostředky počínají 30 minut před tím, kdy veřejný hromadný dopravní prostředek, kterého zaměstnanec použije mezi obcí pracovního místa nebo obcí bydliště a obcí místa jednání, má podle jízdního řádu opustiti stanici v obci pracovního místa nebo v obci bydliště, a končí 30 minut po tom, kdy jí má dosáhnouti. Ke zpoždění je přihlédnouti jen při zpáteční cestě, přesahuje-li 1 hodinu.

(2) Pracovní cesty konané letadlem počínají 30 minut před odjezdem hromadného dopravního prostředku obstarávajícího přepravu cestujících mezi sídlem leteckého dopravního podniku a letištěm a končí 30 minut po jeho příjezdu k sídlu leteckého dopravního podniku.

(1) Jiné výdaje, které zaměstnanec musí nutně vynaložiti v souvislosti s pracovní cestou, se hradí v prokázané výši jako vedlejší výdaje.

(2) K vedlejším výdajům patří zejména výdaje za přepravu nutných osobních a služebních zavazadel, spisů, map, nářadí, za úschovu zavazadel, za poplatky poštovní, telegrafní a telefonní. Naproti tomu se nehradí opotřebování šatstva, obuvi a kufrů, výdaje za cestovní výstroj a cestovní pojištění, pokud toto pojištění není povinné.

(1) Za dobu strávenou na pracovní cestě jinak než vlastním konáním práce, která je účelem pracovní cesty, nepřísluší mzda (plat) za práci přes čas (za práci noční, nedělní, sváteční a pod.), pokud se z platných předpisů nepodává jinak.

(2) Za čas, strávený cestou do obce místa jednání a zpět mimo pravidelnou pracovní dobu obvyklou v úřadě, přísluší náhrada za ztrátu času; tato náhrada činí za každou celou hodinu

a) za jeho přepravu k dopravnímu prostředku, kterého použije mezi obcí pracovního místa nebo obcí bydliště a obcí místa jednání, jakož i mezi obcemi místa jednání a za jeho přepravu od tohoto dopravního prostředku,

b) za pracovně nutné použití dopravních prostředků v obci místa jednání.

a) 8 Kčs v době od 6. do 22. hodiny, nejvýše však 40 Kčs v jednom kalendářním dnu,

b) 10 Kčs v době od 22. do 6. hodiny, pokud se zaměstnanec v této době neubytuje ani nepoužije lůžkového vozu.