Vyhláška ministerstva národní bezpečnosti, kterou se vydávají bližší předpisy o výkonu trestu v táborech nucené práce a ve správních věznicích.

(1) Tresty odnětí svobody uložené podle § 12 odst. 3 trestního zákona správního, t. j. v případech, kde ze způsobu spáchání přestupku je patrno, že jím byl nebo měl být projeven nepřátelský postoj k lidově demokratickému řádu republiky nebo k její socialistické výstavbě, se vykonávají — pokud se v odstavcích 2 a 3 nestanoví jinak — v táborech nucené práce.

(2) Tresty odnětí svobody za přestupky uvedené v odstavcích 1 se vykonají v soudních nebo ve správních věznicích, jde-li

(3) Tresty odnětí svobody za přestupky uvedené v odstavci 1 se vykonávají, jde-li o mladistvé, v samostatných ústavech pro mladistvé nebo ve zvláštních odděleních soudních věznic.

(1) Vězni v táborech nucené práce jsou zařazeni do produktivní a kolektivní práce, která jim umožní, aby se po propuštění začlenili do řad pracujících.

(2) Vězňům v táborech nucené práce přísluší plat podle pracovního výkonu; z tohoto platu hradí vězni náklady spojené s jejich ubytováním, stravováním a po případě i ošacením. Na vězně vztahují se předpisy o národním pojištění a to v rozsahu stanoveném ministerstvem práce a sociální péče.

(3) V táborech nucené práce se vězňům dostává mravní, politické a odborné výchovy.

(4) Vězňům, kteří svou prací a svým chováním osvědčí zlepšení svého poměru k lidově demokratickému řádu republiky, budou přiznány úlevy a výhody v rozsahu určeném směrnicemi, které vydá ministerstvo národní bezpečnosti v dohodě s ministerstvem vnitra.

(1) Výkon trestu odnětí svobody v táborech nucené práce se odloží o potřebnou dobu, kdyby jím byl ohrožen život nebo zdraví potrestaného.

(2) Výkon trestu odnětí svobody v táborech nucené práce se odloží také tehdy, má-li být trest vykonán na těhotné ženě, a to až na šest měsíců po porodu.

(3) Výkon trestu odnětí svobody v táborech nucené práce lze na žádost potrestaného z důležitých důvodů odložit, a to na dobu nejvýše tří měsíců, nebrání-li tomu obecný zájem. Odklad se však odvolá, je-li obava, že potrestaný uprchne nebo že odkladu výkonu trestu jinak zneužije.

(4) Veškerá rozhodnutí týkající se odkladu výkonu trestu v táborech nucené práce činí trestní komise národního výboru, který v první stolici uložil tento trest.

(1) Tábory nucené práce zřizuje a spravuje ministerstvo národní bezpečnosti, které může část této své působnosti přenést na národní výbory.

(2) Způsob výkonu trestu v táborech nucené práce bude podrobněji upraven základním táborovým řádem, který vydá ministerstvo národní bezpečnosti; dokud se tak nestane, platí přiměřeně dosavadní předpisy vydané podle zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce.

(1) Tresty odnětí svobody za přestupky, pokud nemají být vykonány v táborech nucené práce (§ 1), se vykonají v soudních nebo správních věznicích.

(2) Ve správních věznicích se tresty odnětí svobody vykonají zásadně jen tehdy, je-li v obvodu příslušného okresního národního výboru vhodná správní věznice; jinak se tresty odnětí svobody vykonají v soudních věznicích.

(3) Způsob výkonu trestu odnětí svobody ve správních věznicích se upraví domácím řádem, který vydá příslušné velitelství Sboru národní bezpečnosti.

(4) Způsob výkonu trestu odnětí svobody za přestupky, které budou vykonány v soudních věznicích, je upraven předpisy platnými pro tyto věznice.

(1) Je-li vězeň, na němž se vykonává trest odnětí svobody stižen těžkou chorobou, lze mu na jeho žádost výkon trestu na potřebnou dobu přerušit. Výkon trestu v táboře nucené práce lze na žádost vězně přerušit též tehdy, stane-li se vězeň nezpůsobilý k práci v táboře.

(2) O přerušení výkonu trestu rozhodne národní výbor, který vydal nález v první stolici. O přerušení výkonu trestu v táboře nucené práce rozhodne národní výbor po slyšení správy tábora.

(1) Po odpykání poloviny uloženého trestu, nejméně však tří měsíců, může být vězeň z tábora nucené práce podmíněně propuštěn, prokázal-li za výkonu trestu svou prací a svým chováním polepšení, opravňující k naději, že povede řádný život pracujícího člověka.

(2) Při podmíněném propuštění se stanoví zkušební doba na jeden až pět let; tato doba počíná dnem podmíněného propuštění.

(3) Podmíněné propuštění lze vázat na podmínku, že propuštěný splní ve zkušební době určité povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka.

(4) Jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, hledí se na něho jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn; jinak se rozhodne, že se zbytek trestu vykoná.

(5) Stejně se hledí na podmíněně propuštěného, jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn, nerozhodne-li se bez jeho viny do jednoho roku od uplynutí zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

(6) Veškerá rozhodnutí, týkající se podmíněného propuštění činí trestní komise krajského národního výboru, v jehož obvodu byl nález vydán.

(1) Po odpykání poloviny uloženého trestu, nejméně však tří měsíců, může být zbytek trestu prominut, dává-li vězeň svou pracovitostí a svým chováním jistotu, že po propuštění povede řádný život pracujícího člověka.

(2) O prominutí zbytku trestu rozhoduje trestní komise krajského národního výboru, v jehož obvodu byl nález vydán.

(1) Veškerá rozhodnutí, týkající se osob zařazených do táborů nucené práce podle zákona č. 247/1948 Sb., zejména o zkrácení doby pobytu, podmíněném propuštění, vyřízení odvolání proti zařazení činí trestní komise krajských národních výborů.

(2) Ustanovení o způsobu výkonu trestu v táborech nucené práce (§ 2), o přerušení výkonu trestu (§ 6), o podmíněném propuštění (§ 7) a prominutí zbytku trestu (§ 8) vztahují se přiměřeně i na osoby zařazené do tábora nucené práce podle § 36 trestního zákona. Veškerá rozhodnutí týkající se těchto osob činí trestní komise krajského národního výboru, v jehož obvodu je tábor nucené práce, do něhož byly zařazeny.