Vyhláška státního úřadu plánovacího, kterou se vydávají závazné směrnice pro provozní účetnictví komunálních podniků.

(1) V provozním účetnictví se může použít formy účtové, tabulkové nebo kombinace obou.

(2) Pro kontrolu formální správnosti provozního účetnictví je třeba, aby z účetních zápisů každého střediska vyplývala alespoň úhrnně podvojnost.

(1) Při organisaci provozního účetnictví se musí vycházet za směrné účtové osnovy pro komunální podniky (§ 1 vyhlášky generálního sekretariátu Hospodářské rady č. 312/1949 Ú. l. I, kterou se vydávají závazné směrnice pro finanční účetnictví komunálních podniků, ve znění vyhlášky státního úřadu plánovacího č. 468/1950 Ú. l. I, (dále jen „směrná účtová osnova“) s použitím jednoho ze způsobů uvedených v odstavci 2.

(2) Při organisaci provozního účetnictví se musí použít

(1) Při členění nákladů na jednotlivé druhy je třeba dbát, aby při hospodaření podle rozpočtu bylo možno sledovat hospodaření každého střediska a podrobně zjišťovat jeho hospodárnost.

(2) Pro členění nákladů každého střediska na druhy v provozním účetnictví jsou rozhodující účtové skupiny, na něž je rozdělena účtová třída 3 směrné účtové osnovy. Podle potřeb provozního účetnictví je v něm dovoleno

(1) Aktivní a pasivní složky, vyplývající z časového rozlišování nákladů a výnosů v zúčtovacích obdobích, se musí rozčlenit podle nákladových a výnosových druhů provozního účetnictví.

(2) V provozním účetnictví je dovoleno slučovat přechodné a dohadné položky a pokládat účtové skupiny 27 a 28 finančního účetnictví za jednu účtovou skupinu.

(1) Aby se mohlo uskutečnit hospodaření podle rozpočtu ve všech složkách podniku, musí se celý podnik rozdělit na střediska.

(2) Při rozdělení podniku na střediska je třeba brát zřetel na předmět činnosti a velikost podniku; přitom jsou s přihlédnutím k ustanovením §§ 15 a 16 rozhodující zejména hlediska odpovědnostní, místní a účetně technická.

(1) V podniku, po případě podle organisační výstavby v jeho úsecích nebo závodech, se musí zřídit potřebný počet středisek (je-li pro ně náplň)

(2) V podniku, po případě v úseku nebo v závodě, který se skládá z více samostatně organizovaných a místně oddělených provozoven, se musí zřídit pro každou provozovnu samostatné provozní středisko. Je-li však provozovna organisačně rozdělena na několik samostatných útvarů, nastává povinnost zřídit potřebný počet středisek podle odstavce 1.

(3) Provozní střediska se pojmenují podle oboru jejich činnosti (na př. hostinec, zahradnictví, autodrožky).

(1) V podniku, který má samostatně organisovanou odbytovou činnost, se musí zřídit kromě středisek uvedených v § 15 odst. 1 též potřebný počet středisek odbytových.

(2) V podniku, který nemá samostatně organisované sklady a v němž je opatřování materiálu organisačně spojeno s činností provozních středisek, není třeba zřizovat samostatné středisko materiálové.

(1) V každém zúčtovacím období se musí převzít do provozního účetnictví alespoň všechny peněžní částky, které byly zachyceny v témž zúčtovacím období v účtových, třídách 1, 3 a 8 finančního účetnictví.

(2) Převzetí peněžních částek z finančního účetnictví do provozního účetnictví se musí provést tak, aby se neznemožnil ve finančním účetnictví převod celoročních zůstatků

(1) V provozním účetnictví se musí zjišťovat za každé zúčtovací období hospodářský výsledek jednotlivých středisek.

(2) Z hospodářských výsledků jednotlivých středisek se musí zjišťovat za každé zúčtovací období hospodářský výsledek podniku. Skládá-li se podnik z více úseků, závodů nebo provozoven, rozdělených dále na střediska, musí se z hospodářských výsledků nižších organisačních útvarů zjišťovat postupně hospodářský výsledek vyšších organisačních útvarů (na př. z hospodářských výsledků středisek hospodářské výsledky provozoven, z nich hospodářské výsledky závodů, z nich hospodářské výsledky úseků a z nich hospodářský výsledek podniku).

(3) Hospodářský výsledek podniku (úseku nebo závodu) se musí rozlišit na provozní a neprovozní.

(4) Do neprovozního hospodářského výsledku patří výsledky neutrálního střediska.

(1) Hospodářský výsledek podniku za celý účetní rok, zjištěný podle ustanovení § 25, musí souhlasit s hospodářským výsledkem podniku, zjištěným v témž účetním roce ve finančním účetnictví.

(2) Zůstatky účtů časového rozlišování se musí koncem účetního roku odsouhlasit se zůstatky příslušných rozvahových účtů finančního účetnictví; případné rozdíly se musí v provozním účetnictví zúčtovat výsledkově.

(1) Účetní zápisy, prováděné v provozním účetnictví ve spojitosti s převzetím peněžních částek z finančního účetnictví (§ 22), je možno doložit účetními doklady finančního účetnictví.

(2) K účetním zápisům, prováděným v provozním účetnictví podle §§ 8 až 10, je třeba pořídit samostatné účetní doklady, pokud je nelze doložit účetními doklady mzdového nebo skladního účetnictví. Přitom lze účetní zápisy, jimiž se zachycují peněžní částky, stanovené pro jednotlivá zúčtovací období rozvrhem nebo podle klíče, doložit hromadnými účetními doklady pro více nebo všechna zúčtovací období téhož účetního roku, jestliže se nezměnily podklady pro výpočet těchto peněžních částek.

(3) Pokud z účetních dokladů, uvedených v odstavcích 1 a 2, nebo z jiných účetních dokladů nevyplývá způsob zúčtování nákladů a výnosů podle středisek, po případě v rámci středisek i podle podnikových výkonů, musí se sestavit alespoň přehled zásad, podle nichž se zúčtují náklady a výnosy v provozním účetnictví.

(1) Účetní knihy, které obsahují účetní zápisy provozního účetnictví, musí se uschovávat po dobu 10 let, počítajíc od uplynutí účetního roku, v kterém byl v nich proveden poslední účetní zápis.

(2) Pro úschovu samostatných účetních dokladů provozního účetnictví (§ 29 odst. 2) stanoví se podle § 19 odst. 3 vládního nařízení č. 205/1946 Sb. lhůta tří let od uplynutí účetního roku, jehož se týkají.