(1) Nárok na příspěvek přísluší též domáckým dělníkům a živnostníkům, kteří nezaměstnávají cizí pracovní síly (dále jen „domáčtí dělníci“), vůči každému podnikateli, po případě zprostředkovateli domácké práce, pro něhož pracovali. Za cizí pracovní síly se považují také učni.

(2) Příspěvek činí u domáckých dělníků 4% hrubé pracovní odměny (bez příplatku za hotová vydání) dosažené v roce 1950, nejvýše však částku, na kterou by měli nárok, kdyby pracovali jako zaměstnanci.

(3) Domáckým dělníkům, kteří pracovali pro podnikatele, po případě zprostředkovatele domácké práce po celý rok 1950, se zvyšuje příspěvek o částku 150 Kčs na každé dítě, na které mají nárok na rodinný přídavek, dosahuje-li jejich příspěvek vypočtený podle odstavce 2 částky uvedené v § 3. Nedosahuje-li příspěvek této částky, přísluší jim na dítě z částky 150 Kčs částka rovnající se poměru dosaženého příspěvku k plnému příspěvku podle § 3.

(4) Domáckým dělníkům, kteří nepracovali po celý rok 1950, přísluší na dítě z částky stanovené v odstavci 3 částka rovnající se poměru doby, po kterou byla práce konána, k době celého roku.

(5) Nemohl-li domácký dělník vykonávati práci pro nemoc, připočte se ke hrubé pracovní odměně (odstavec 2) za každý týden trvání nemoci částka rovnající se odměně, kterou by obdržel, kdyby byl pracoval. Tato částka se rovná průměrné týdenní odměně dosažené v posledních třech měsících před onemocněním, po případě v kratší době, po kterou domácký dělník před onemocněním pracoval. Počet týdnů, za které se zvyšuje částka podle první věty, nesmí přesahovati dobu, po kterou domácký dělník v roce 1950 pracoval; činí však 4 týdny, nepracoval-li v roce 1950 vůbec nebo pracoval-li jen po dobu kratší 4 týdnů.

(6) Ustanovení §§ 2, 11 a 12 platí obdobně

(7) Zprostředkovatelé domácké práce mají vůči podnikateli domácké práce nárok na náhradu částek, které vyplatili na příspěvcích podle této vyhlášky.