(1) Nárok na příspěvek mají i zaměstnanci, kteří v roce 1950 nemohli skutečně vykonávati práci pro důležitou příčinu, týkající se jejich osoby, již nezpůsobili úmyslně nebo hrubou nedbalostí, zejména pro nemoc nebo úraz, anebo pro příčinu na straně zaměstnavatelově, a zaměstnanci, kteří s předchozím souhlasem zaměstnavatele skutečně nevykonávali práci z jiné důležité příčiny. Příspěvek se jim však snižuje o ½ za každý celý měsíc, o který doba zameškání práce v roce 1950 přesahuje 6 měsíců. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na případy uvedené v § 6 odst. 2.

(2) Zaměstnanci, kteří konali v roce 1950 činnou službu vojenskou a jejichž pracovní poměr trval po dobu konání této služby, mají nárok na příspěvek, který by jim jinak příslušel. Přesahuje-li však doba konání vojenské služby v roce 1950 6 měsíců, snižuje se příspěvek o ¹⁄₁₂ za každý další celý měsíc trvání vojenské služby v roce 1950; příspěvek se však nesnižuje zaměstnancům, jejichž rodinní příslušníci mají nárok na zaopatřovací příspěvek, po případě měli nárok na státní příspěvek vyživovací.

(3) Doba placené dovolené na zotavenou se pro účely této vyhlášky pokládá za dobu skutečného konání práce.