Úprava pracovních a platových poměrů.

Společná ustanovení.
Skončení pracovního poměru.

§ 5

Vznik pracovního poměru.

(1) Zaměstnance lze přijmouti jen v rámci plánu pracovních sil.

(2) Pracovní poměr a doba zaměstnání počínají dnem nastoupení práce.

(3) Zaměstnanci složí při nastoupení práce slib. Podrobnosti určí vláda nařízením.

§ 6

Podmínky pro vznik pracovního poměru.

(1) Zaměstnancem se může stát, kdo

a) je československý občan,

b) je státně spolehlivý a bezúhonný,

c) je tělesně a duševně způsobilý k pracím, pro které je přijímán,

d) prokáže přiměřenou dobu práce ve výrobě,

e) má potřebnou politickou a odbornou způsobilost.

(2) Podrobnosti a odchylky stanoví vláda, po případě orgány jí k tomu zmocněné.

§ 7

Pracovní označení.
Pracovní označení zaměstnanců, pokud není již stanoveno zvláštními předpisy, určí vláda.

§ 8

Kvalifikační zkoušky.

(1) Zaměstnanci se podrobují podle potřeby kvalifikačním zkouškám.

(2) Podrobnosti o kvalifikačních zkouškách určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 9

Postavení zaměstnance.

(1) Každému zaměstnanci se dostává zařazením na určité pracovní místo ve státní správě oprávnění vymezených zákonnými a organisačními předpisy.

(2) Zaměstnanci činnému v mezích jeho oprávnění zaručuje stát podporu a ochranu.

§ 10

Povinnosti.

(1) Zaměstnanec je povinen pracovati s veškerým úsilím pro zajištění a rozvoj lidově demokratického zřízení, zejména upevnění moci pracujícího lidu.

(2) Při své práci je povinen říditi se zásadně příkazy a pokyny vedoucích a nesmí svémocně překročit rámec svého oprávnění. Svěřené práce má vykonati včas, věrně a svědomitě. Ve služebních věcech je povinen zachovávati mlčenlivost.

(3) Za svou práci je zaměstnanec osobně odpovědný a své chování má vždy zaříditi tak, aby bylo v souladu s požadavky nutné uvědomělé kázně a podporovalo pracovní pospolitost. Vědomosti politické a odborné, potřebné k plnění svěřených úkolů, je povinen zaměstnanec rozšiřovat a prohlubovat.

(4) Zaměstnanec nesmí vykonávati vedlejší soukromou činnost (funkci, zaměstnání, povolání), jež by mu překážela v řádném plnění jeho povinností, příčila se veřejným zájmům nebo budila pochybnost o jeho nestranném a nezištném vykonávání svěřených prací. Rovněž je nepřípustné, aby zaměstnanec přijímal od kohokoliv vzhledem k své činnosti dary nebo jiné výhody nebo si je dal slíbiti.

(5) Zaměstnanec je povinen svědomitě opatrovati majetek, který mu byl úřadem svěřen. Byla-li mu uložena též jeho správa, je povinen vykonávat ji s náležitou péčí.

(6) Podrobnosti upraví vláda nařízením, kterým může též zmocniti ústřední úřady, aby podle potřeby vydaly předpisy o zvláštních povinnostech zaměstnanců.

§ 11

Důsledky porušení povinností.

(1) Poruší-li zaměstnanec úmyslně nebo z nedbalosti své povinnosti, stíhá se kárnými tresty.

(2) Způsobil-li zaměstnanec zaviněným porušením povinností státu škodu, je povinen ji nahradito.

(3) Podrobnosti určí vláda nařízením.

§ 12

Pracovní doba.

(1) Rozdělení pracovní doby v rámci platných předpisů určí vláda, po případě úřady (orgány) jí k tomu zmocněné. Vyžaduje-li toho včasné provedení úkolu, je zaměstnanec povinen pracovat i nad rozsah stanovené pracovní doby.

(2) V jakém rozsahu a za jakých podmínek se snižuje pracovní doba zaměstnanců pracujících trvale pod vlivem roentgenového nebo radiového záření nebo vystavených při práci trvale nákaze tuberkulosou, stanoví vláda.

§ 13

Nepřítomnost v práci.

(1) Nepřítomnost zaměstnankyň v práci pro těhotenství nebo mateřství je omluvena po dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu.

(2) Ze závažných příčin lze zaměstnanci poskytnouti pracovní volno nebo úlevu v práci v rozsahu a za podmínek, které stanoví vláda.

(3) Nárok na pracovní příjmy po dobu omluvené nepřítomnosti v práci upraví platové řády.

§ 14

Pracovní příjmy zaměstnanců upraví podle všeobecných zásad státní mzdové politiky vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný.

§ 15

Sociální dávky.

(2) Vláda může povolovati jiné sociální dávky, zejména pro zaměstnance postižené neštěstím a pro pozůstalé po zaměstnancích, a vydávati směrnice o poskytování těchto dávek.

§ 17

Změna pracovního místa.
Zaměstnanec může býti na žádost nebo z úřední moci

a) přeložen nebo přechodně přidělen na jiné pracoviště téhož oboru státní správy,

b) převeden do jiné zaměstnanecké skupiny nebo do jiného oboru státní správy.

§ 18

Způsoby skončení pracovního poměru.
Pracovní poměr se končí:

a) výpovědí,

b) zrušením bez výpovědi,

c) dohodou,

d) odsouzením ke ztrátě občanských práv.

§ 19

Rozvázání pracovního poměru výpovědí.

(1) Zaměstnanec může vypovědět z vážných osobních důvodů pracovní poměr. Přijetí výpovědi může býti odepřeno ve veřejném zájmu.

(2) Úřad může rozvázat písemnou výpovědí pracovní poměr zaměstnance,

a) neosvědčí-li se během prvých tří měsíců po nastoupení práce,

b) vyjde-li na jevo, že při přijetí nesplňoval podmínky pro vznik pracovního poměru,

c) vykazuje-li vlastní vinou nedostatečný pracovní výkon,

d) poruší-li hrubě své povinnosti,

e) nastane-li u něho stav, který podle předpisů o národním důchodovém pojištění zakládá pro něho v případě skončení pracovního poměru nárok na důchod invalidní nebo starobní,

f) pozbude-li československého občanství,

g) je-li ve veřejném zájmu třeba účelnějšího rozmístění pracovních sil.

(3) U zaměstnanců, u nichž od nastoupení práce neuplynula doba tří měsíců, činí výpovědní lhůta dva týdny. U ostatních zaměstnanců činí výpovědní lhůta tři měsíce a počíná prvním dnem následujícího měsíce po dání výpovědi.

(4) O zaměstnance, jehož pracovní poměr bude rozvázán výpovědí podle odstavce 2 písm. g), bude postaráno jiným vhodným umístěním odpovídajícím jeho způsobilosti. Do doby, než se tak stane, lze mu poskytnout přiměřenou výpomoc. Podrobnosti určí vláda.

§ 20

Zrušení pracovního poměru bez výpovědi.
Úřad zruší bez výpovědi pracovní poměr zaměstnance, dopustí-li se zaměstnanec takového jednání, že ho nelze dále považovat za státně spolehlivého nebo že jeho neprodlené propuštění je v zájmu udržení pracovní kázně podle povahy věci nezbytně nutné.

§ 21

Rozvázání pracovního poměru dohodou.
Dohodou mezi zaměstnancem a úřadem může býti pracovní poměr rozvázán bez dodržení výpovědní lhůty.

Zvláštní ustanovení.
Učitelé.
Zaměstnanci zdravotní péče.
Zaměstnanci zahraniční služby.

§ 22

Pracovní poměr správních zaměstnanců na zkoušku.

(1) Správní zaměstnanci se přijímají do pracovního poměru na zkoušku zpravidla na podkladě přijímacích zkoušek. Zkušební doba trvá tři měsíce.

(2) Podrobnosti o přijímacích zkouškách a bližší směrnice o způsobu práce ve zkušební době stanoví příslušný ústřední úřad.

§ 23

Vymezení osobního rozsahu.
Učitelé jsou státní zaměstnanci, kteří na školách obstarávají výchovu a vyučování.

§ 24

Povinnosti.

(1) Učitel je povinen pracovati s největším úsilím a péčí na rozumovém, mravním a tělesném rozvoji svěřené mládeže, aby vyspěla v uvědomělé občany lidově demokratického státu, statečné obránce vlasti a zastánce pracujícího lidu a socialismu.

(2) Učitel má přispívat ke kulturnímu rozvoji státu, působit k zvýšení politického uvědomění lidu a pomáhat při zavádění socialistických forem práce, zejména na vesnici.

(3) Učitel pověřený správou školy (odboru) má být ostatním učitelům vzorem a vést školu tak, aby jako kolektiv učitelů a žáků ve spolupráci s rodiči vykonávala zdárně své politické a výchovné poslání.

(4) V pracovní době stanovené všeobecnými předpisy je učitel povinen plniti normální míru vyučovací povinnosti, obstarávati práce souvisící s vyučováním a práce, které se mu uloží zvláštními předpisy.

§ 25

Vymezení osobního rozsahu.

(1) Zaměstnanci zdravotní péče jsou zaměstnanci, kteří odborně pracují v oboru péče o zdraví lidu nebo v oboru veterinární péče.

(2) Okruh zaměstnanců zdravotní péče blíže vymezí platový řád.

§ 26

Povinnosti.

(1) Zaměstnanci činní v oboru péče o zdraví lidu jsou povinni s největším úsilím pečovat o zvýšení zdravotní úrovně lidu. Přitom jsou povinni poskytovat hodnotnou a účelnou zdravotní péči odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a zdravotnických zařízení. Jsou dále povinni zvyšovat pracovní způsobilost obyvatelstva a přispívati tak k budování socialismu.

(2) Každý lékař a v mezích své způsobilosti i každý jiný zaměstnanec zdravotní péče je povinen, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka, poskytnouti první pomoc v každé denní i noční době, jestliže bez neodkladného poskytnutí této pomoci by byl ohrožen život nebo bylo vážně ohroženo zdraví nemocného a není-li lékařská pomoc obvyklým způsobem včas dosažitelná.

(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně pro zaměstnance činné v oboru veterinární péče.

§ 27

Pro zaměstnance zahraniční služby platí ustanovení tohoto zákona o správních zaměstnancích. Odchylky z těchto ustanovení odůvodněné povahou zahraniční služby stanoví vláda.