Úprava pracovních a platových poměrů.
Společná ustanovení.
Skončení pracovního poměru.
§ 5
Vznik pracovního poměru.
(1) Zaměstnance lze přijmouti jen v rámci plánu pracovních sil.
(2) Pracovní poměr a doba zaměstnání počínají dnem nastoupení práce.
(3) Zaměstnanci složí při nastoupení práce slib. Podrobnosti určí vláda nařízením.
§ 6
Podmínky pro vznik pracovního poměru.
(1) Zaměstnancem se může stát, kdo
a) je československý občan,
b) je státně spolehlivý a bezúhonný,
c) je tělesně a duševně způsobilý k pracím, pro které je přijímán,
d) prokáže přiměřenou dobu práce ve výrobě,
e) má potřebnou politickou a odbornou způsobilost.
(2) Podrobnosti a odchylky stanoví vláda, po případě orgány jí k tomu zmocněné.
§ 7
Pracovní označení.
Pracovní označení zaměstnanců, pokud není již stanoveno zvláštními předpisy, určí vláda.
§ 8
Kvalifikační zkoušky.
(1) Zaměstnanci se podrobují podle potřeby kvalifikačním zkouškám.
(2) Podrobnosti o kvalifikačních zkouškách určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 9
Postavení zaměstnance.
(1) Každému zaměstnanci se dostává zařazením na určité pracovní místo ve státní správě oprávnění vymezených zákonnými a organisačními předpisy.
(2) Zaměstnanci činnému v mezích jeho oprávnění zaručuje stát podporu a ochranu.
§ 10
Povinnosti.
(1) Zaměstnanec je povinen pracovati s veškerým úsilím pro zajištění a rozvoj lidově demokratického zřízení, zejména upevnění moci pracujícího lidu.
(2) Při své práci je povinen říditi se zásadně příkazy a pokyny vedoucích a nesmí svémocně překročit rámec svého oprávnění. Svěřené práce má vykonati včas, věrně a svědomitě. Ve služebních věcech je povinen zachovávati mlčenlivost.
(3) Za svou práci je zaměstnanec osobně odpovědný a své chování má vždy zaříditi tak, aby bylo v souladu s požadavky nutné uvědomělé kázně a podporovalo pracovní pospolitost. Vědomosti politické a odborné, potřebné k plnění svěřených úkolů, je povinen zaměstnanec rozšiřovat a prohlubovat.
(4) Zaměstnanec nesmí vykonávati vedlejší soukromou činnost (funkci, zaměstnání, povolání), jež by mu překážela v řádném plnění jeho povinností, příčila se veřejným zájmům nebo budila pochybnost o jeho nestranném a nezištném vykonávání svěřených prací. Rovněž je nepřípustné, aby zaměstnanec přijímal od kohokoliv vzhledem k své činnosti dary nebo jiné výhody nebo si je dal slíbiti.
(5) Zaměstnanec je povinen svědomitě opatrovati majetek, který mu byl úřadem svěřen. Byla-li mu uložena též jeho správa, je povinen vykonávat ji s náležitou péčí.
(6) Podrobnosti upraví vláda nařízením, kterým může též zmocniti ústřední úřady, aby podle potřeby vydaly předpisy o zvláštních povinnostech zaměstnanců.
§ 11
Důsledky porušení povinností.
(1) Poruší-li zaměstnanec úmyslně nebo z nedbalosti své povinnosti, stíhá se kárnými tresty.
(2) Způsobil-li zaměstnanec zaviněným porušením povinností státu škodu, je povinen ji nahradito.
(3) Podrobnosti určí vláda nařízením.
§ 12
Pracovní doba.
(1) Rozdělení pracovní doby v rámci platných předpisů určí vláda, po případě úřady (orgány) jí k tomu zmocněné. Vyžaduje-li toho včasné provedení úkolu, je zaměstnanec povinen pracovat i nad rozsah stanovené pracovní doby.
(2) V jakém rozsahu a za jakých podmínek se snižuje pracovní doba zaměstnanců pracujících trvale pod vlivem roentgenového nebo radiového záření nebo vystavených při práci trvale nákaze tuberkulosou, stanoví vláda.
§ 13
Nepřítomnost v práci.
(1) Nepřítomnost zaměstnankyň v práci pro těhotenství nebo mateřství je omluvena po dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu.
(2) Ze závažných příčin lze zaměstnanci poskytnouti pracovní volno nebo úlevu v práci v rozsahu a za podmínek, které stanoví vláda.
(3) Nárok na pracovní příjmy po dobu omluvené nepřítomnosti v práci upraví platové řády.
§ 14
Pracovní příjmy zaměstnanců upraví podle všeobecných zásad státní mzdové politiky vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný.
§ 15
Sociální dávky.
(2) Vláda může povolovati jiné sociální dávky, zejména pro zaměstnance postižené neštěstím a pro pozůstalé po zaměstnancích, a vydávati směrnice o poskytování těchto dávek.
§ 17
Změna pracovního místa.
Zaměstnanec může býti na žádost nebo z úřední moci
a) přeložen nebo přechodně přidělen na jiné pracoviště téhož oboru státní správy,
b) převeden do jiné zaměstnanecké skupiny nebo do jiného oboru státní správy.
§ 18
Způsoby skončení pracovního poměru.
Pracovní poměr se končí:
a) výpovědí,
b) zrušením bez výpovědi,
c) dohodou,
d) odsouzením ke ztrátě občanských práv.
§ 19
Rozvázání pracovního poměru výpovědí.
(1) Zaměstnanec může vypovědět z vážných osobních důvodů pracovní poměr. Přijetí výpovědi může býti odepřeno ve veřejném zájmu.
(2) Úřad může rozvázat písemnou výpovědí pracovní poměr zaměstnance,
a) neosvědčí-li se během prvých tří měsíců po nastoupení práce,
b) vyjde-li na jevo, že při přijetí nesplňoval podmínky pro vznik pracovního poměru,
c) vykazuje-li vlastní vinou nedostatečný pracovní výkon,
d) poruší-li hrubě své povinnosti,
e) nastane-li u něho stav, který podle předpisů o národním důchodovém pojištění zakládá pro něho v případě skončení pracovního poměru nárok na důchod invalidní nebo starobní,
f) pozbude-li československého občanství,
g) je-li ve veřejném zájmu třeba účelnějšího rozmístění pracovních sil.
(3) U zaměstnanců, u nichž od nastoupení práce neuplynula doba tří měsíců, činí výpovědní lhůta dva týdny. U ostatních zaměstnanců činí výpovědní lhůta tři měsíce a počíná prvním dnem následujícího měsíce po dání výpovědi.
(4) O zaměstnance, jehož pracovní poměr bude rozvázán výpovědí podle odstavce 2 písm. g), bude postaráno jiným vhodným umístěním odpovídajícím jeho způsobilosti. Do doby, než se tak stane, lze mu poskytnout přiměřenou výpomoc. Podrobnosti určí vláda.
§ 20
Zrušení pracovního poměru bez výpovědi.
Úřad zruší bez výpovědi pracovní poměr zaměstnance, dopustí-li se zaměstnanec takového jednání, že ho nelze dále považovat za státně spolehlivého nebo že jeho neprodlené propuštění je v zájmu udržení pracovní kázně podle povahy věci nezbytně nutné.
§ 21
Rozvázání pracovního poměru dohodou.
Dohodou mezi zaměstnancem a úřadem může býti pracovní poměr rozvázán bez dodržení výpovědní lhůty.
Zvláštní ustanovení.
Učitelé.
Zaměstnanci zdravotní péče.
Zaměstnanci zahraniční služby.
§ 22
Pracovní poměr správních zaměstnanců na zkoušku.
(1) Správní zaměstnanci se přijímají do pracovního poměru na zkoušku zpravidla na podkladě přijímacích zkoušek. Zkušební doba trvá tři měsíce.
(2) Podrobnosti o přijímacích zkouškách a bližší směrnice o způsobu práce ve zkušební době stanoví příslušný ústřední úřad.
§ 23
Vymezení osobního rozsahu.
Učitelé jsou státní zaměstnanci, kteří na školách obstarávají výchovu a vyučování.
§ 24
Povinnosti.
(1) Učitel je povinen pracovati s největším úsilím a péčí na rozumovém, mravním a tělesném rozvoji svěřené mládeže, aby vyspěla v uvědomělé občany lidově demokratického státu, statečné obránce vlasti a zastánce pracujícího lidu a socialismu.
(2) Učitel má přispívat ke kulturnímu rozvoji státu, působit k zvýšení politického uvědomění lidu a pomáhat při zavádění socialistických forem práce, zejména na vesnici.
(3) Učitel pověřený správou školy (odboru) má být ostatním učitelům vzorem a vést školu tak, aby jako kolektiv učitelů a žáků ve spolupráci s rodiči vykonávala zdárně své politické a výchovné poslání.
(4) V pracovní době stanovené všeobecnými předpisy je učitel povinen plniti normální míru vyučovací povinnosti, obstarávati práce souvisící s vyučováním a práce, které se mu uloží zvláštními předpisy.
§ 25
Vymezení osobního rozsahu.
(1) Zaměstnanci zdravotní péče jsou zaměstnanci, kteří odborně pracují v oboru péče o zdraví lidu nebo v oboru veterinární péče.
(2) Okruh zaměstnanců zdravotní péče blíže vymezí platový řád.
§ 26
Povinnosti.
(1) Zaměstnanci činní v oboru péče o zdraví lidu jsou povinni s největším úsilím pečovat o zvýšení zdravotní úrovně lidu. Přitom jsou povinni poskytovat hodnotnou a účelnou zdravotní péči odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a zdravotnických zařízení. Jsou dále povinni zvyšovat pracovní způsobilost obyvatelstva a přispívati tak k budování socialismu.
(2) Každý lékař a v mezích své způsobilosti i každý jiný zaměstnanec zdravotní péče je povinen, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka, poskytnouti první pomoc v každé denní i noční době, jestliže bez neodkladného poskytnutí této pomoci by byl ohrožen život nebo bylo vážně ohroženo zdraví nemocného a není-li lékařská pomoc obvyklým způsobem včas dosažitelná.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně pro zaměstnance činné v oboru veterinární péče.
§ 27
Pro zaměstnance zahraniční služby platí ustanovení tohoto zákona o správních zaměstnancích. Odchylky z těchto ustanovení odůvodněné povahou zahraniční služby stanoví vláda.