Úprava pracovních a platových poměrů.

Společná ustanovení.
Skončení pracovního poměru.

Zvláštní ustanovení.
Učitelé.
Zaměstnanci zdravotní péče.
Zaměstnanci zahraniční služby.

§ 5

Vznik pracovního poměru.

§ 6

Podmínky pro vznik pracovního poměru.

§ 7

Pracovní označení.
Pracovní označení zaměstnanců, pokud není již stanoveno zvláštními předpisy, určí vláda.

§ 8

Kvalifikační zkoušky.

§ 9

Postavení zaměstnance.

§ 10

Povinnosti.

§ 11

Důsledky porušení povinností.

§ 12

Pracovní doba.

§ 13

Nepřítomnost v práci.

§ 14

Pracovní příjmy zaměstnanců upraví podle všeobecných zásad státní mzdové politiky vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný.

§ 15

Sociální dávky.

§ 17

Změna pracovního místa.
Zaměstnanec může býti na žádost nebo z úřední moci

§ 18

Způsoby skončení pracovního poměru.
Pracovní poměr se končí:

§ 19

Rozvázání pracovního poměru výpovědí.

§ 22

Pracovní poměr správních zaměstnanců na zkoušku.

§ 23

Vymezení osobního rozsahu.
Učitelé jsou státní zaměstnanci, kteří na školách obstarávají výchovu a vyučování.

§ 24

Povinnosti.

§ 25

Vymezení osobního rozsahu.

§ 26

Povinnosti.

§ 27

Pro zaměstnance zahraniční služby platí ustanovení tohoto zákona o správních zaměstnancích. Odchylky z těchto ustanovení odůvodněné povahou zahraniční služby stanoví vláda.

(1) Zaměstnance lze přijmouti jen v rámci plánu pracovních sil.

(2) Pracovní poměr a doba zaměstnání počínají dnem nastoupení práce.

(3) Zaměstnanci složí při nastoupení práce slib. Podrobnosti určí vláda nařízením.

(1) Zaměstnancem se může stát, kdo

a) je československý občan,

c) je tělesně a duševně způsobilý k pracím, pro které je přijímán,

b) je státně spolehlivý a bezúhonný,

d) prokáže přiměřenou dobu práce ve výrobě,

e) má potřebnou politickou a odbornou způsobilost.

(2) Podrobnosti a odchylky stanoví vláda, po případě orgány jí k tomu zmocněné.

(1) Zaměstnanci se podrobují podle potřeby kvalifikačním zkouškám.

(2) Podrobnosti o kvalifikačních zkouškách určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra.

(1) Každému zaměstnanci se dostává zařazením na určité pracovní místo ve státní správě oprávnění vymezených zákonnými a organisačními předpisy.

(2) Zaměstnanci činnému v mezích jeho oprávnění zaručuje stát podporu a ochranu.

(1) Zaměstnanec je povinen pracovati s veškerým úsilím pro zajištění a rozvoj lidově demokratického zřízení, zejména upevnění moci pracujícího lidu.

(2) Při své práci je povinen říditi se zásadně příkazy a pokyny vedoucích a nesmí svémocně překročit rámec svého oprávnění. Svěřené práce má vykonati včas, věrně a svědomitě. Ve služebních věcech je povinen zachovávati mlčenlivost.

(3) Za svou práci je zaměstnanec osobně odpovědný a své chování má vždy zaříditi tak, aby bylo v souladu s požadavky nutné uvědomělé kázně a podporovalo pracovní pospolitost. Vědomosti politické a odborné, potřebné k plnění svěřených úkolů, je povinen zaměstnanec rozšiřovat a prohlubovat.

(4) Zaměstnanec nesmí vykonávati vedlejší soukromou činnost (funkci, zaměstnání, povolání), jež by mu překážela v řádném plnění jeho povinností, příčila se veřejným zájmům nebo budila pochybnost o jeho nestranném a nezištném vykonávání svěřených prací. Rovněž je nepřípustné, aby zaměstnanec přijímal od kohokoliv vzhledem k své činnosti dary nebo jiné výhody nebo si je dal slíbiti.

(5) Zaměstnanec je povinen svědomitě opatrovati majetek, který mu byl úřadem svěřen. Byla-li mu uložena též jeho správa, je povinen vykonávat ji s náležitou péčí.

(6) Podrobnosti upraví vláda nařízením, kterým může též zmocniti ústřední úřady, aby podle potřeby vydaly předpisy o zvláštních povinnostech zaměstnanců.

(1) Poruší-li zaměstnanec úmyslně nebo z nedbalosti své povinnosti, stíhá se kárnými tresty.

(2) Způsobil-li zaměstnanec zaviněným porušením povinností státu škodu, je povinen ji nahradito.

(3) Podrobnosti určí vláda nařízením.

(1) Rozdělení pracovní doby v rámci platných předpisů určí vláda, po případě úřady (orgány) jí k tomu zmocněné. Vyžaduje-li toho včasné provedení úkolu, je zaměstnanec povinen pracovat i nad rozsah stanovené pracovní doby.

(2) V jakém rozsahu a za jakých podmínek se snižuje pracovní doba zaměstnanců pracujících trvale pod vlivem roentgenového nebo radiového záření nebo vystavených při práci trvale nákaze tuberkulosou, stanoví vláda.

(1) Nepřítomnost zaměstnankyň v práci pro těhotenství nebo mateřství je omluvena po dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu.

(2) Ze závažných příčin lze zaměstnanci poskytnouti pracovní volno nebo úlevu v práci v rozsahu a za podmínek, které stanoví vláda.

(3) Nárok na pracovní příjmy po dobu omluvené nepřítomnosti v práci upraví platové řády.

(2) Vláda může povolovati jiné sociální dávky, zejména pro zaměstnance postižené neštěstím a pro pozůstalé po zaměstnancích, a vydávati směrnice o poskytování těchto dávek.

a) přeložen nebo přechodně přidělen na jiné pracoviště téhož oboru státní správy,

b) převeden do jiné zaměstnanecké skupiny nebo do jiného oboru státní správy.

c) dohodou,

b) zrušením bez výpovědi,

a) výpovědí,

d) odsouzením ke ztrátě občanských práv.

(1) Zaměstnanec může vypovědět z vážných osobních důvodů pracovní poměr. Přijetí výpovědi může býti odepřeno ve veřejném zájmu.

a) neosvědčí-li se během prvých tří měsíců po nastoupení práce,

(2) Úřad může rozvázat písemnou výpovědí pracovní poměr zaměstnance,

c) vykazuje-li vlastní vinou nedostatečný pracovní výkon,

b) vyjde-li na jevo, že při přijetí nesplňoval podmínky pro vznik pracovního poměru,

g) je-li ve veřejném zájmu třeba účelnějšího rozmístění pracovních sil.

f) pozbude-li československého občanství,

e) nastane-li u něho stav, který podle předpisů o národním důchodovém pojištění zakládá pro něho v případě skončení pracovního poměru nárok na důchod invalidní nebo starobní,

d) poruší-li hrubě své povinnosti,

(3) U zaměstnanců, u nichž od nastoupení práce neuplynula doba tří měsíců, činí výpovědní lhůta dva týdny. U ostatních zaměstnanců činí výpovědní lhůta tři měsíce a počíná prvním dnem následujícího měsíce po dání výpovědi.

(4) O zaměstnance, jehož pracovní poměr bude rozvázán výpovědí podle odstavce 2 písm. g), bude postaráno jiným vhodným umístěním odpovídajícím jeho způsobilosti. Do doby, než se tak stane, lze mu poskytnout přiměřenou výpomoc. Podrobnosti určí vláda.

§ 20

Zrušení pracovního poměru bez výpovědi.
Úřad zruší bez výpovědi pracovní poměr zaměstnance, dopustí-li se zaměstnanec takového jednání, že ho nelze dále považovat za státně spolehlivého nebo že jeho neprodlené propuštění je v zájmu udržení pracovní kázně podle povahy věci nezbytně nutné.

§ 21

Rozvázání pracovního poměru dohodou.
Dohodou mezi zaměstnancem a úřadem může býti pracovní poměr rozvázán bez dodržení výpovědní lhůty.

(1) Správní zaměstnanci se přijímají do pracovního poměru na zkoušku zpravidla na podkladě přijímacích zkoušek. Zkušební doba trvá tři měsíce.

(2) Podrobnosti o přijímacích zkouškách a bližší směrnice o způsobu práce ve zkušební době stanoví příslušný ústřední úřad.

(1) Učitel je povinen pracovati s největším úsilím a péčí na rozumovém, mravním a tělesném rozvoji svěřené mládeže, aby vyspěla v uvědomělé občany lidově demokratického státu, statečné obránce vlasti a zastánce pracujícího lidu a socialismu.

(2) Učitel má přispívat ke kulturnímu rozvoji státu, působit k zvýšení politického uvědomění lidu a pomáhat při zavádění socialistických forem práce, zejména na vesnici.

(3) Učitel pověřený správou školy (odboru) má být ostatním učitelům vzorem a vést školu tak, aby jako kolektiv učitelů a žáků ve spolupráci s rodiči vykonávala zdárně své politické a výchovné poslání.

(4) V pracovní době stanovené všeobecnými předpisy je učitel povinen plniti normální míru vyučovací povinnosti, obstarávati práce souvisící s vyučováním a práce, které se mu uloží zvláštními předpisy.

(1) Zaměstnanci zdravotní péče jsou zaměstnanci, kteří odborně pracují v oboru péče o zdraví lidu nebo v oboru veterinární péče.

(2) Okruh zaměstnanců zdravotní péče blíže vymezí platový řád.

(1) Zaměstnanci činní v oboru péče o zdraví lidu jsou povinni s největším úsilím pečovat o zvýšení zdravotní úrovně lidu. Přitom jsou povinni poskytovat hodnotnou a účelnou zdravotní péči odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a zdravotnických zařízení. Jsou dále povinni zvyšovat pracovní způsobilost obyvatelstva a přispívati tak k budování socialismu.

(2) Každý lékař a v mezích své způsobilosti i každý jiný zaměstnanec zdravotní péče je povinen, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka, poskytnouti první pomoc v každé denní i noční době, jestliže bez neodkladného poskytnutí této pomoci by byl ohrožen život nebo bylo vážně ohroženo zdraví nemocného a není-li lékařská pomoc obvyklým způsobem včas dosažitelná.

(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně pro zaměstnance činné v oboru veterinární péče.