Tresty.

Společná ustanovení o ukládání trestů.

Ukládání a výkon jednotlivých trestů.

Zvláštní ustanovení o trestání mladistvých.

a) odnětí svobody,

c) pokuta.

b) veřejné pokárání,

(1) Hlavními tresty jsou:

a) propadnutí jmění,

(2) Vedlejšími tresty jsou:

c) zákaz pobytu,

b) zákaz činnosti,

d) propadnutí věci,

e) uveřejnění nálezu.

(3) Ve zvláštní části se stanoví, které hlavní tresty se za jednotlivé přestupky ukládají. Kdy lze vedle trestu hlavního uložit trest vedlejší, stanoví §§ 21 až 25.

a) spáchal přestupek z nízkých pohnutek,

b) porušil své zvláštní povinnosti,

d) svedl k přestupku jiného, zejména osobu mladistvou.

c) přestupek opakoval nebo v něm pokračoval po delší dobu, nebo

c) dopustil se přestupku ve věku blízkém věku mladistvému,

d) spáchal přestupek pod tlakem podřízenosti nebo závislosti, nebo

e) přičinil se o napravení škodlivých následků přestupku.

a) spáchal přestupek ve stavu zmenšené příčetnosti, pokud si jej nepřivodil sám, zejména požitím alkoholického nápoje,

b) jednal v silném duševním rozrušení,

(1) Nevyžadují-li zájmy pracujícího lidu, aby pachateli, který jinak vede řádný život pracujícího člověka, byl uložen trest, může národní výbor rozhodnout toliko o vině a upustit od potrestání.

(2) Národní výbor může vázat upuštění od potrestání na podmínku, že pachatel splní určité povinnosti, směřující k jeho nápravě, po případě, že nahradí škodu přestupkem způsobenou. Nesplní-li pachatel uloženou podmínku, vyměří mu národní výbor trest.

(1) Při ukládání pokuty přihlédne národní výbor v mezích trestní sazby též k osobním a majetkovým poměrům pachatele.

(2) Národní výbor může vyslovit, že za nedobytnou pokutu uloženou pachateli ručí též majitel soukromého podniku nebo osoba odpovědná za vedení soukromého podniku, při jehož provozu byl přestupek spáchán, jestliže zanedbáním povinné péče pachateli umožnili nebo usnadnili spáchání přestupku.

(3) Pokuty připadají státu.

(1) Pro případ nedobytnosti pokuty stanoví národní výbor náhradní trest odnětí svobody, který však nesmí převyšovat horní hranici trestní sazby odnětí svobody stanovené na přestupek.

(2) Ukládá-li se pokuta spolu s trestem odnětí svobody, nesmí náhradní trest spolu s trestem odnětí svobody převyšovat horní hranici trestní sazby odnětí svobody stanovené na přestupek.

(3) Ukládá-li se pokuta spolu s trestem odnětí svobody, který má být vykonán v táboře nucené práce, nesmí náhradní trest spolu s trestem odnětí svobody převyšovat dvě léta.

(1) Při potrestání pro závažný přestupek může národní výbor vyslovit propadnutí jmění pachatele, jestliže pachatel svým přestupkem úmyslně projevil zjevné nepřátelství k lidově demokratickému řádu.

(2) Výrok o propadnutí jmění postihuje buď celé jmění pachatelovo, anebo tu jeho část, kterou určí národní výbor. Vlastníkem propadlého jmění se stává stát.

(3) Výrok o propadnutí jmění se nevztahuje na předměty, jež pachatel nebo osoby, o něž pečuje, potřebují k ukojení základních životních potřeb.

(1) Dopustil-li se pachatel přestupku zneužívaje výkonu činnosti nebo povolání, lze vyslovit zákaz takové činnosti nebo takového povolání.

(2) Zákaz uvedený v odstavci 1 se stanoví až na tři léta; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.

a) které bylo užito k spáchání přestupku,

(1) Za propadlou lze prohlásit věc,

c) kterou pachatel získal přestupkem nebo jako odměnu za něj,

d) kterou pachatel nabyl za věc získanou přestupkem, nebo

e) kterou pachatel nabyl za věc získanou jako odměnu za spáchání přestupku.

b) která byla k spáchání přestupku určena,

(2) Za propadlou lze prohlásit jen věc náležející pachateli.

(3) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

c) ohrožuje-li bezpečnost osob nebo majetku anebo mravnost.

(1) Nebyla-li věc uvedená v § 25 odst. 1 prohlášena za propadlou, může národní výbor vyslovit, že se věc zabírá,

a) náleží-li pachateli, jehož nelze stíhat,

b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání bylo upuštěno, nebo

(2) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.

(1) Při trestání osob, které v době spáchání přestupku dovršily patnáctý rok a nepřekročily osmnáctý rok (mladiství), přihlédne národní výbor k zvláštní péči, kterou lidově demokratická republika věnuje mládeži.

(2) Účelem trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného pracujícího občana, a to se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází.

a) veřejné pokárání,

d) zákaz pobytu,

c) zákaz činnosti,

b) propadnutí jmění,

e) uveřejnění nálezu.

(1) Národní výbor upustí od potrestání mladistvého (§ 16) vždy, lze-li očekávat, že to přispěje k jeho výchově účinněji než potrestání.

(2) Upustí-li národní výbor od potrestání mladistvého, dá mu vždy vhodné poučení.

(1) Horní hranice trestních sazeb se u mladistvých snižují na polovinu.

(2) Jako trest budiž mladistvému uložena zpravidla pokuta. Odnětí svobody budiž uloženo jen tehdy, nelze-li očekávat, že by se pokutou dosáhlo polepšení mladistvého.

(3) Mladistvému nelze za nedobytnou pokutu uložit náhradní trest odnětí svobody.

(4) Trest odnětí svobody se u mladistvých vykonává v samostatných ústavech pro mladistvé nebo ve zvláštních odděleních soudních věznic.