(1) Kdo někoho úmyslně, byť i bezvýsledně, navádí k přestupku, bude potrestán, jako kdyby byl sám pachatelem.

(2) Kdo někomu úmyslně poskytne pomoc k spáchání přestupku, anebo se o to pokusí, bude potrestán, jako kdyby byl sám pachatelem. Pomocí je zejména poskytování prostředků, odstraňování překážek, rada, utvrzování v předsevzetí nebo slib přispět po přestupku. Nedojde-li však ani k pokusu přestupku, k němuž pomoc směřovala, není pomocník trestný.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí též o tom, kdo někomu úmyslně usnadní spáchání přestupku tím, že nedá příkaz nebo nevykoná dohled, ač je k tomu povinen.

(4) Návodce a pomocník nejsou trestně odpovědni, zabrání-li dobrovolně spáchání přestupku.