Zadržení osoby, vazba a jiná omezení.

(1) Osobu podezřelou z přestupku mohou zadržet především orgány národní bezpečnosti a jen ve zvláštních případech jiné veřejné orgány. Zadržení osoby lze provést,

a) je-li pochybnost o její totožnosti,

c) vzbuzuje-li důvodnou obavu, že bude působit na svědky nebo spoluobviněné anebo jinak bránit objasnění věci.

b) snaží-li se útěkem vyhnout trestnímu stíhání, nebo

(2) Podle odstavce 1 písm. a) lze zadržet osobu jen do doby, než bude její totožnost zjištěna. Zadržení podle odstavce 1 písm. c) lze provést jen tehdy, jde-li o závažný přestupek, a jen na písemný příkaz národního výboru, v němž se označí přestupek a důvod zadržení; je-li však nebezpečí v prodlení, lze zadržení provést i bez takového příkazu.

(3) Písemný příkaz k zadržení budiž zadržené osobě doručen při zadržení, a není-li to možné, nejdéle do 48 hodin po něm.

(4) Zadržená osoba musí být nejdéle do 48 hodin propuštěna nebo odevzdána příslušnému národnímu výboru.

(1) Veřejné orgány činné v trestním řízení správním jsou povinny působit k tomu, aby vazba byla co nejvíce zkrácena.

(2) Jakmile pomine důvod vazby, propustí se obviněný ihned na svobodu. Jinak vazba končí vydáním nálezu první stolice, nejdéle však uplynutím 30 dnů od zadržení. Byl-li obviněnému uložen první stolicí trest odnětí svobody vyšší než 30 dnů, může být vazba prodloužena až do rozhodnutí odvolací stolice, nikdy však na dobu delší, než činí trest vyslovený první stolicí.

(3) Doba vazby se započítává do výměry trestu odnětí svobody. Ukládá-li se jen pokuta, přihlédne se při její výměře rovněž k vazbě.