Domovní a osobní prohlídka, vydání a odnětí věci.

(1) Je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné místnosti či prostoru je věc důležitá pro řízení nebo že se tam skrývá osoba podezřelá z přestupku, může být provedena domovní prohlídka.

(2) Je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe věc, která je důležitá pro řízení, může být u něho provedena osobní prohlídka.

(1) Domovní nebo osobní prohlídka může být provedena jen na písemný odůvodněný příkaz národního výboru. Takového příkazu není třeba, je-li nebezpečí v prodlení.

(2) Písemný příkaz musí být doručen osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejdéle do 48 hodin po ní.

(3) Proti příkazu národního výboru k provedení domovní nebo osobní prohlídky lze podat samostatné odvolání; odvolání však nemá odkladného účinku.

(1) Domovní a osobní prohlídku provádějí především orgány národní bezpečnosti a ve zvláštních případech i jiné veřejné orgány.

(2) Orgán provádějící prohlídku je povinen prokázat se svým oprávněním a umožnit, aby domovní prohlídce byl přítomen ten, u koho se koná, nebo jeho zástupce.

(3) K výkonu domovní a osobní prohlídky se přibere podle možnosti hodnověrná osoba jako svědek.

(4) Na žádost osoby, u které byla prohlídka vykonána, dá jí orgán provádějící prohlídku ihned, a není-li to možné, do 48 hodin potom písemné potvrzení o důvodech prohlídky a o jejím výsledku, jakož i o věcech při ní vydaných nebo odňatých.

(1) Kdo má u sebe věc důležitou pro řízení, zejména věc, která může být prohlášena za propadlou nebo zabrána ve prospěch státu, je povinen vydat ji na vyzvání národnímu výboru.

(2) Nevyhoví-li výzvě k vydání věci, může mu být věc na příkaz národního výboru odňata. Na to budiž vyzvaná osoba zároveň upozorněna.

(3) Při nebezpečí v prodlení nebo při výkonu domovní či osobní prohlídky mohou veřejné orgány odejmout věc i bez předchozí výzvy k vydání věci a bez předchozího příkazu národního výboru, jsou však povinny oznámit to příslušnému národnímu výboru. Národní výbor neprodleně rozhodne o tom, zda odnětí zůstává v platnosti.

(4) Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, vydá orgán úkon provádějící písemné potvrzení o vydání nebo odnětí věci.

(5) Proti rozhodnutí národního výboru o odnětí věci lze podat samostatné odvolání; odvolání však nemá odkladného účinku.

(1) Není-li již věci třeba k dalšímu řízení, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, pokud k ní neuplatňuje právo jiná osoba, nebo tomu, jehož právo k věci je nepochybné.

(2) Vydaná nebo odňatá věc se ponechá v úschově zpravidla u národního výboru; je-li však nebezpečí, že se věc zkazí, nebo vyžaduje-li úschova věci nepoměrný náklad, který není ochotna hradit osoba, která uplatňuje právo k věci, prodá se a výtěžek se ponechá v úschově národního výboru.