(1) Národní majetek, který národní výbory spravují v den počátku účinnosti tohoto nařízení, je národním majetkem svěřeným jim do správy ve smyslu § 31 odst. 2 zákona.

(2) Správu národního majetku národnímu výboru svěřuje a odnímá příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvy vnitra a financí, po případě dohlédací národní výbor podle jejich zmocnění. Příslušným je onen ústřední úřad, do jehož působnosti patří úkoly, jejichž plnění majetek slouží. Přechází-li takto převodem správy národní majetek z působnosti jednoho ústředního úřadu do působnosti jiného ústředního úřadu, nebo jde-li o majetek určený pro účely spadající do působnosti jiného ústředního úřadu, nebo jsou-li rozpočetní úvěry o tomto majetku zařazeny v rozpočtu jiného ústředního úřadu, jsou příslušné všechny takto dotčené ústřední úřady a postupují v dohodě. Působnost ministerstva techniky při správě národního majetku po technické stránce zůstává nedotčena.

(3) Při převodech správy národního majetku mezi národními výbory a jinými orgány nebo subjekty nejsou ustanovením odstavce 2 dotčeny zvláštní předpisy platné pro svěření nebo odnětí správy těmto orgánům nebo subjektům.

(4) Svěření a odnětí správy národního majetku národnímu výboru se provádí buď jednotlivým administrativním opatřením nebo obecným předpisem (vyhláškou v příslušném úředním listě). Obecný předpis mohou vydat jen ústřední úřady (odstavec 2).

(5) Pokud je toho třeba, buď při administrativním převodu správy zároveň učiněno opatření potřebné s hlediska hospodaření podle rozpočtu a s hlediska plnění závazků vztahujících se k dotčenému majetku.

(6) Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny předpisy o majetku zkonfiskovaném a znárodněném a majetku získaném pro účely pozemkových reforem, který je svěřen národnímu výboru do zatímní správy, než bude o něm podle těchto předpisů rozhodnuto.