(1) Dopravním správním úřadem jsou

(2) Vláda rozvrhne nařízením úkony veřejné správy ve věcech drah (dále jen „veřejné správy“) mezi jednotlivé úřady (orgány) uvedené v odstavci 1. Při tom se bude řídit zásadou, že ministerstvu dopravy přísluší vrchní dozor, činnost řídící a výkon veřejné správy ve věcech, jež svým významem přesahují obvod jednoho kraje nebo jež vyžadují řešení s jednotného hlediska; ve vztahu k národnímu podniku pro drážní dopravu však výkon veřejné správy omezí na případy, ve kterých se zájmy tohoto podniku střetnou s obecnými zájmy, se zájmy jiných dopravních podniků nebo s důležitými zájmy sousedů dráhy.

(3) Ministerstvo dopravy může výkonem své působnosti pověřit všeobecně nebo v jednotlivých případech krajské národní výbory; všeobecné pověření stane se v dohodě s ministerstvem vnitra vyhláškou, uveřejněnou v příslušném úředním listě. Kromě toho může ministerstvo dopravy vyhláškou uveřejněnou v příslušném úředním listě pověřit prováděním některých úkonů veřejné správy, náležejících jinak dopravnímu správnímu úřadu, jiné orgány; půjde-li o věci působnosti národních výborů nebo o pověření orgánů komunálních podniků, vydá ministerstvo dopravy vyhlášku o tom v dohodě s ministerstvem vnitra.

(4) Měl-li by národní výbor rozhodovat ve věcech, v nichž podle tohoto zákona je třeba předchozí dohody s ústředními úřady, mohou tyto ústřední úřady pověřit svou pravomocí úřady nebo orgány jim podřízené, a to s obecnou platností nebo pro jednotlivé případy.

a) ministerstvo dopravy,

b) krajské národní výbory a

c) okresní národní výbory.