Přechodná a závěrečná ustanovení.

(1) Předpisy tohoto zákona platí i pro dokončení věcí již projednávaných.

(2) Odkazují-li jiné předpisy na některé předpisy, které se zrušují, nastupují na místo zrušených předpisů příslušná ustanovení tohoto zákona, po případě předpisů jej provádějících.

(3) Dokud nebude vydána úprava vládním nařízením podle tohoto zákona nebo jiná úprava všeobecné povahy předvídaná tímto zákonem, platí (jsou použivatelné) při provádění tohoto zákona dosavadní předpisy, které upravují příslušné předměty, se změnami, které vyplývají z ustanovení tohoto zákona a postupně vydávaných prováděcích předpisů.

(4) Dráhy, které podle dosavadních předpisů byly drahami hlavními a vedlejšími, stávají se drahami celostátními podle tohoto zákona; dráhy, které podle dosavadních předpisů byly drahami drobnými, stávají se drahami místními podle tohoto zákona. Ministerstvo dopravy může stanoviti výjimky.

(5) Komunálním podnikům, na něž se budou vztahovati ustanovení tohoto zákona, zůstávají zachovány daňové, dávkové a poplatkové úlevy podle dosavadních předpisů až do nové úpravy příslušného oboru práva daňového, dávkového a poplatkového, po případě až do dřívější nové úpravy finančního hospodaření komunálních podniků.

(6) Předpisy čl. 390 až 421 odst. 1 obchodního zákoníka č. 1/1863 ř. z. a §§ 393 až 420 zák. čl. XXXVII/1875 (obchodního zákona) neplatí pro přepravu na drahách.

(1) Platnosti, po případě použivatelnosti pozbývají, pokud tento zákon nestanoví něco jiného nebo se z něho jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o věcech, na něž se vztahuje tento zákon.

(2) Zrušují se, po případě nejsou nadále použivatelné zejména:
zákon č. 373/1919 Sb., o doplnění sítě železniční stavbou drah místních,
zákon č. 690/1920 Sb., o převzetí soukromých železnic do správy státní,
zákon č. 56/1931 Sb., o úpravě některých právních a finančních poměrů soukromých místních drah ve státním provozu,
zákon č. 86/1937 Sb., o drahách (železniční zákon), i s přílohou k jeho § 195 s výhradou ustanovení odstavce 3,
vládní nařízení č. 278/1941 Sb., o přikázání pravomoci železničního správního úřadu a zemského úřadu, ve znění nařízení ministra dopravy a techniky č. 54/1944 Sb.,
nařízení ministra spravedlnosti č. 175/1942 Sb., o báňsko-železničním rozhodčím soudu.

(3) V platnosti zůstávají §§ 112 až 115, § 166 a §§ 196 až 205 zákona č. 86/1937 Sb., o drahách (železničního zákona), s tou změnou, že ustanovení § 200 odst. 1 bude znít: „Drážní podnik odpovídá za škody na osobě svých zaměstnanců, kteří jsou pojištěni pro případ pracovního úrazu podle předpisů o národním pojištění důchodovém, jen podle předpisů zákona o národním pojištění o ručení zaměstnavatelů (podnikatelů) a třetích osob za škody způsobené pracovním úrazem.“

(4) Nedotčeny zůstávají předpisy, podle nichž se projednávají projekty státních vodocestných staveb uvedených v § 1 zákona č. 66/1901 ř. z., o stavbě vodních drah a o provedení úpravy řek, jakož i projekty vodních elektráren zřizovaných v souvislosti s těmito stavbami.