(1) Hotovost potřebnou na výplatu mezd a platů smějí si podniky (závody, jednotky) vyzvednouti jen k výplatním lhůtám.

(2) K ostatním platbám uvedeným v § 1 smějí podniky (závody, jednotky) udržovat hotovost jen ve výši, která je nezbytně nutná. Tuto nezbytně nutnou pokladní hotovost stanoví pro národní podniky v rámci finančního plánu příslušný ústřední orgán, resp. není-li ho, věcně příslušné ministerstvo v dohodě s peněžním ústavem určeným k financování podniku. Pro komunální podniky stanoví tuto hotovost v rámci finančního plánu vedoucí národní výbor v dohodě s financujícím peněžním ústavem.

(3) Orgány uvedené v předcházejícím odstavci řídí se při stanovení nezbytně nutné pokladní hotovosti hlediskem hospodárnosti, bezpečnosti a plynulosti, úkoly a rozsahem podniku, počtem jeho závodů (jednotek), vzdáleností financujícího peněžního ústavu, sezonní potřebou a pod. Nezbytně nutnou pokladní hotovost stanoví pro každý podnik samostatně absolutním číslem.

(4) Stanovenou hotovost rozvrhne podnik na závody (jednotky). Výše nezbytně nutné hotovosti podniku (hotovost připadající na závod resp. jednotku) musí být poznamenána v pokladní knize (pomocné pokladní knize) každé jednotlivé pokladny podniku (závodu, jednotky).

(5) Orgány uvedené v odstavci 2 určí dále pro každý podnik nejvýše přípustné částky pro platy v hotovosti za dodávky a výkony uvedené v § 1 č. 3, 4 a 8.