(1) Odměna se určuje podle druhu věci, které se úkon týká; jen jde-li o věc penězi určenou nebo penězi ocenitelnou, je rozhodující též, nestanoví-li sazebník něco jiného, cena věci v době úkonu. K příslušenství nároku se nepřihlíží, ledaže jen příslušenství samo je předmětem úkonu.