(2) Neuvede-li poplatník cenu předmětu úkonu nebo uvádí-li cenu zřejmě nízkou, stanoví státní notář (dále jen „notář“) cenu předmětu úkonu podle obsahu notářského zápisu nebo podle obsahu sepisovaného podání nebo jiné listiny, je-li úhrnná cena předmětu úkonu z obsahu zřejmá, anebo stanoví cenu podle dřívějších rozpočtů, návrhů, svědectví a jiných dokladů vyžádaných od poplatníka.