§ 1
K zajištění splnění vzrůstajících úkolů v silniční dopravě, k zajištění hospodárného využití nákladních vozidel silniční dopravy a tím k zabezpečení plnění dopravního plánu zavádí se řízení silniční nákladní dopravy prováděné motorovými vozidly (dále jen „řízení dopravy“).
§ 2
Řízení dopravy provádějí krajské národní výbory a okresní národní výbory určené krajským národním výborem, a to ve střediscích pro řízení dopravy (dále jen „střediska“).
§ 3
Řízení dopravy se vztahuje na nákladní automobily, traktory s přívěsem nebo s návěsem (dále jen „vozidla“):
a) při jízdách na vzdálenost přes 70 km,
b) při jízdách, při nichž by vozidlo jelo nevyužito na vzdálenost větší, než jakou stanoví ministerstvo dopravy,
c) pro které nemá jejich držitel určitý den použití pro vlastní potřebu, nebo jejichž měsíční průměrné využití není hospodárné.
§ 4
(1) Držitelé vozidel jsou povinni hlásiti středisku, v jehož obvodě je stanoviště vozidla, údaje potřebné pro řízení dopravy, zejména:
a) jízdy vozidel na vzdálenost přes 70 km,
b) jízdy, při nichž nevyužitá jízda vozidla překročí vzdálenost stanovenou ministerstvem dopravy,
c) vozidla, pro něž nemají určitý den použiti pro vlastní potřebu.
(2) Obsah, způsob a lhůty hlášení, den, od kterého se podává hlášení podle odstavce 1 písm. c), vzdálenost podle ustanovení § 3 písm. b), jakož i kdy se vozidlo považuje za nevyužité, vyhlásí krajský národní výbor vyhláškou.
(3) Střediska mohou určiti vozidla, na která se nevztahuje povinnost některého nebo všech hlášení podle odstavce 1.
(4) Krajský národní výbor může též stanovití vyhláškou povinnost přepravců hlásiti středisku krátkodobé nároky na dopravu a způsob jejich krytí.
§ 5
(1) Střediska jsou k účelům řízení dopravy oprávněna činiti potřebná opatření, zejména:
a) uložiti držitelům vozidel, jejichž jízda by překročila vzdálenost 70 km, aby použili k dopravě jiného druhu dopravy, nebo vozidla jiného držitele, nebo aby převzali k dopravě další náklad,
b) uložiti tytéž povinnosti držitelům vozidel, jichž nevyužitá jízda by překročila vzdálenost stanovenou ministerstvem dopravy,
c) uložiti držitelům vozidel, pro která nemají určitý den použití pro vlastní potřebu, nebo jejichž měsíční průměrné využití není hospodárné, provedení určitých dopravních úkolů.
(2) Nelze-li učiniti opatření podle odst. 1 písm. a) a b), vysloví středisko bez průtahu s jízdou souhlas.
(3) Při opatřeních podle odstavce 1 jsou střediska povinna dbáti naléhavosti a důležitosti jednotlivých dopravních úkolů, povahy nákladu a vozidel; plnění hospodářského plánu podniků nesmí být dotčeno.
§ 6
Opatření podle § 5 použijí střediska i k zajištění nekrytých nároků na dopravu, které jim přepravci ohlásí.
§ 7
(1) Pro dopravní úkoly uložené podle § 5 platí přepravní a tarifní předpisy pro dopravní podnikání. Přepravní smlouva se uzavírá přímo mezi držitelem vozidla a přepravcem.
(2) K účelům řízení dopravy může ministerstvo dopravy povoliti nutné odchylky od ustanovení přepravních předpisů pro dopravní podnikání.
(3) Ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky ministerstva dopravy č. 212/1950 Ú. l. I, o sazbách za dopravu nákladů silničními motorovými vozidly, a ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky nejvyššího úřadu cenového č. 283/1949 Ú. l. I, o sazbách za stěhování a přemisťování, ve znění vyhlášky ministerstva dopravy č. 696/1950 Ú. l. I, o nejméně pětiprocentním snížení sazeb při dopravě, kterou provádějí z úředního příkazu jiné podniky než dopravní, neplatí pro dopravu provedenou na příkaz střediska.
§ 8
(1) Plnění povinností podle této vyhlášky bude kontrolováno orgány národních výborů za součinnosti orgánů národní bezpečnosti.
(2) Souhlas střediska s jízdou musí řidič vozidla na požádání dopravních orgánů osvědčit.
§ 9
Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na vozidla ozbrojených sborů a požární ochrany.
§ 10
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. srpna 1951.