(1) Došlo-li v silničním provozu k nehodě, je každý, kdo měl na ní účast, povinen postarat se podle možnosti o to, aby následky nehody byly omezeny na nejmenší míru. Zejména musí okamžitě zastavit, poskytnout pomoc postiženým osobám a na jejich požádání prokázat svoji totožnost občanským průkazem a jde-li o řidiče motorového vozidla, též řidičským průkazem.

(2) Nelze-li přivolat okamžitou pomoc nebo vyžaduje-li to povaha zranění nebo žádá-li o to zraněná osoba, je řidič motorového vozidla, který měl účast na nehodě, vždy povinen dovésti postiženého do nejbližší nemocnice, k lékaři nebo na ošetřovnu a prokázat tam svoji totožnost.

(3) Došlo-li při nehodě k usmrcení nebo těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, jsou účastníci nehody povinni setrvat na místě až do příchodu orgánů národní bezpečnosti a nesmí učinit žádná opatření, která by byla na újmu řádného úředního vyšetření nehody, zejména nesmí hýbat s vozidly, která měla na nehodě účast. Účastníci nehody se mohou vzdálit teprve se souhlasem orgánů Sboru národní bezpečnosti. To se netýká dopravy zraněných osob k lékaři nebo do nemocnice a ohlášení nehody.

(4) Každou nehodu, při níž došlo k újmě na zdraví nebo k věcné škodě nikoliv nepatrné, jsou účastníci povinni hlásit nejbližšímu orgánu národní bezpečnosti nebo místnímu národnímu výboru. Těmže orgánům je třeba současně oznámit každou škodu, jež byla při nehodě způsobena na veřejné silnici nebo na jiném veřejném zařízení.