(1) Nárok na příspěvek mají i zaměstnanci, kteří v roce 1951 nemohli skutečně vykonávat práci pro důležitou příčinu týkající se jejich osoby, kterou nezpůsobili úmyslně nebo nedbalostí, zejména pro nemoc nebo úraz, nebo pro příčinu na straně zaměstnavatelově, a zaměstnanci, kteří s předchozím souhlasem zaměstnavatele skutečně nevykonávali práci z jiné důležité příčiny. Příspěvek se jim však snižuje o ⅟₁₂ za každý celý měsíc, o který doba zameškání práce v roce 1951 přesahuje 6 měsíců. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na případy uvedené v § 5 odst. 3.

(2) Zaměstnanci, kteří konali v roce 1951 službu v branné moci a jejichž pracovní poměr trval po dobu konání této služby, mají nárok na příspěvek, který by jim jinak příslušel. Přitom se přihlíží k průměrné hrubé mzdě (platu) dosažené v posledních 6 měsících před nastoupením služby v branné moci. Přesahuje-li však doba konání služby v branné moci v roce 1951 6 měsíců, snižuje se příspěvek o ⅟₁₂ za každý další celý měsíc trvání této služby v tomto roce; příspěvek se nesnižuje zaměstnancům, jejichž rodinní příslušníci mají nárok na zaopatřovací příspěvek.

(3) Doba placené dovolené na zotavenou se pro účely této vyhlášky pokládá za dobu skutečného výkonu práce.