(1) Starobním důchodcům, kterým vznikl nárok na důchod do 30. června 1951, nelze důchod odejmouti, ani když si vydělávají v zaměstnání více než polovinu průměrného ročního výdělku, z něhož byl důchod vyměřen.

(2) Nárok na invalidní důchod z národního pojištění nezanikne, ani když si důchodce vydělává v zaměstnání více než polovinu průměrného ročního výdělku, z něhož byl důchod vyměřen, leč by se zdravotní stav důchodce zlepšil tak, že už není invalidní.

(3) Vstoupí-li invalidní důchodce, který nemá nárok na starobní důchod, do zaměstnání po 60. roce věku, má se zpravidla za to, že v jeho zdravotním stavu nenastala změna.