(1) Osoby, které při provádění branné výchovy utrpěly úraz nebo onemocněly a nejsou účastníky vojenské nemocenské péče, mají nárok na dávky nemocenského pojištění podle zákona o národním pojištění, i když nejsou podle něho pojištěny.

(2) Stanou-li se dotčené osoby následkem úrazu nebo onemocnění výše uvedeného nezpůsobilými k výkonu povolání, mají nárok na zaopatření podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, pokud nemají nárok na zaopatření (důchod) podle jiných pro ně příznivějších právních předpisů. Zemřely-li dotčené osoby následkem úrazu nebo onemocnění výše uvedeného, mají pozůstalí po nich obdobné nároky.

(3) Podrobnosti k provedení ustanovení odstavců 1 a 2, jakož i případné výjimky stanoví ministerstvo pracovních sil v dohodě s příslušnými ústředními úřady a Revolučním odborovým hnutím, a to pokud jde o opatření obecné povahy, vyhláškou v úředním listě.