Zaměstnancům, kteří po 1. lednu 1947 dobrovolně přešli z nevýrobního zaměstnání do zaměstnání výrobního nebo ze zaměstnání výrobního do jiného výrobního zaměstnání, důležitějšího pro splnění státního národohospodářského plánu, započte se v novém zaměstnání do rozhodné doby:
a) pro vznik nároku na dovolenou trvání všech předchozích pracovních poměrů,
b) pro prodloužení dovolené trvání všech předchozích pracovních poměrů po dokončení 18. roku věku.
(1) Pro účely placené dovolené na zotavenou v roce 1952 se za výrobní zaměstnání považují fysické práce ve výrobních podnicích, práce technických zaměstnanců a výzkumníků a došlo-li k přechodu po 1. lednu 1951, též fysické práce v dopravních podnicích.
(2) Za přechody ze zaměstnání výrobního do jiného výrobního zaměstnání, důležitějšího pro splnění státního národohospodářského plánu, se pro účely placené dovolené na zotavenou v roce 1952 považují změny zaměstnání u zaměstnanců,
b) kteří přešli z méně důležitých závodů do průmyslových závodů náležejících do oboru působnosti ministerstev paliv a energetiky, hutního průmyslu a rudných dolů, chemického průmyslu, těžkého strojírenství, všeobecného strojírenství a stavebního průmyslu, do stavebních závodů, do lesní těžby nebo do závodů pro výrobu celulosy, do závodů pro výrobu biologických preparátů a pokud jde o ženy, též do dopravních podniků,
c) kteří přešli jako techničtí specialisté na zvláště důležitá místa v ostatních závodech; v těchto případech se provede zápočet podle § 1 jen tehdy, dá-li k tomu orgán nadřízený závodu předem souhlas.
Vznikne-li pochybnost, zda jde o přechod ze zaměstnání výrobního do důležitějšího výrobního zaměstnání (§ 2 odst. 2), rozhodne okresní národní výbor příslušný podle místa nového zaměstnání.
Zápočty předchozích pracovních poměrů podle § 1, k nimž došlo přede dnem 1. ledna 1952 podle dosavadních předpisů, zejména podle vyhlášky č. 196/1951 Ú. l. I, zůstávají v platnosti i pro stanovení délky dovolené v roce 1952.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952.