(1) Vozovou zásilku nakládá odesilatel.

(2) Než započne odesilatel nakládat, je povinen se přesvědčit, zda se vůz hodí k přepravě podávaného zboží a zda nemá zjevné vady, pro které by mohlo dojít ke škodě na zásilce. Zjistí-li odesilatel takové vady nebo upozorní-li ho stanice na ně, může přichystaný vůz odmítnout. Neodmítne-li jej, je povinen učinit taková opatření na zásilce nebo na voze, aby ke škodě nedošlo. Vedlejší poplatek za odřeknutí vozu, který stanoví tarif, v tomto případě stanice nevybírá. Na přání odesilatele stanice dovolí, stačí-li místo, uložit zboží na nádražních prostranstvích nebo ve skladišti zdarma (§ 22).

(3) Odesilatel je povinen zásilku tak zajistit, aby nepoškodila vůz a neohrožovala bezpečnost.

(4) Odesilatel odpovídá, nemá-li vinu železnice, za škody, které vzniknou na zásilce, na voze, užitém nářadí a pod. nakládáním nebo vadným naložením. Použije-li odesilatel se souhlasem stanice při nakládání železničního zařízení, odpovídá železnice za škody způsobené na zásilce vadností tohoto zařízení.

(5) Železnice je oprávněna vybrat za poškození vozu nebo užitého nářadí vedle náhrady škody ještě částku až do trojnásobku náhrady, opakuje-li se poškození vozů týmž odesilatelem, nebo způsobil-li odesilatel hrubým zacházením škodu většího rozsahu na jednotlivém voze.