(1) Oprávněný může bez předložení důkazů pokládat zásilku za ztracenou, nebyla-li do 30 dnů po uplynutí dodací lhůty příjemci přichystána k odběru nebo dodána do domu.

(2) Oprávněný, přijímaje náhradu za ztracenou zásilku, může si písemně vyhradit, aby mu byla podána ihned zpráva, bude-li zásilka nalezena do jednoho roku po vyplacení náhrady. O této výhradě mu železnice vydá osvědčení.

(3) Oprávněný může do 30 dnů po obdržení zprávy podle odstavce 2 žádat, aby mu byla nalezená zásilka vydána ve stanici, kterou určí. Železnice jeho žádosti vyhoví, jestliže oprávněný zaplatí přepravné z původní odesílací stanice do stanice, kterou určil, a jestliže vrátí náhradu, která mu byla vyplacena, vyjímajíc přepravné, bylo-li v této náhradě započteno. Oprávněný má však nárok na náhradu za překročení dodací lhůty, po případě i nárok na náhradu za částečnou ztrátu nebo poškození.

(4) Neučinil-li oprávněný výhradu podle odstavce 2 nebo nebyla-li nalezená zásilka požadována ve lhůtě 30 dnů anebo byla-li zásilka nalezena teprve po jednom roce, jedná železnice s nalezenou zásilkou podle svého uvážení, přihlížejíc přitom k zákonným ustanovením a opatřením státních orgánů.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí také při ztrátě jednotlivého kusu zásilky, zapsaného v nákladním listu.