(1) Okresní národní výbory vyhotoví za celý okres jmenné seznamy vesnických boháčů, sestavené podle jednotlivých obcí, a odevzdají je okresním plnomocníkům ministerstva výkupu nejpozději do 30. listopadu, v roce 1952 nejpozději do 10. prosince.

(2) Za tím účelem předloží místní národní výbory okresnímu národnímu výboru ve lhůtě jím stanovené návrhy na zařazení do seznamu vesnických boháčů, schválené radou místního národního výboru, a stručně odůvodněné.

(3) Při rozhodování o zařazení do seznamu vesnických boháčů je nutno přihlédnout ke všem znakům charakterisujícím vesnické boháče. Výměra půdy není při tom jediným rozhodujícím znakem: je jím však vždy vykořisťování a obohacování se na úkor malých a středních rolníků. Vesnickým boháčem bývá i ten, kdo má sice menší výměru, při tom však je zároveň hostinským, mlynářem, obchodníkem, řezníkem, povozníkem, bohatým vinařem, zelinářem a pod., i když dnes živnost neprovozuje.