§ 1
Za účelem kontroly odborné úrovně péče o matky a děti a stálého zlepšování této péče podléhá povinnému hlášení:
ukončení těhotenství porodem nebo potratem,
úmrtí dětí do 10 dnů po porodu a
úmrtí matek v souvislosti s těhotenstvím, potratem, porodem nebo šestinedělím.
ukončení těhotenství porodem nebo potratem,
úmrtí dětí do 10 dnů po porodu a
úmrtí matek v souvislosti s těhotenstvím, potratem, porodem nebo šestinedělím.
§ 2
(1) Hlášením jsou povinni:
a) v nemocnici a v porodnici, po případě v léčebném a ošetřovacím ústavu přednosta oddělení, kde žena nebo dítě byly ošetřovány,
b) mimo ústav lékař, nebo — při ukončení těhotenství — porodní asistentka, kteří byli události přítomni nebo se dodatečně k ženě nebo dítěti dostavili.
(2) Není-li při ukončení těhotenství přítomna žádná z osob uvedených v předchozím odstavci, je osoba, která byla ukončení těhotenství přítomna nebo která se o něm nejdříve dověděla, povinna oznámit to ihned nejbližšímu lékaři nebo porodní asistentce; lékař nebo porodní asistentka pak ženu navštíví a podá hlášení.
§ 3
(1) Hlášení podle § 2 odst. 1 písm. a) a b) se podává zdravotnímu referátu okresního národního výboru, v jehož obvodu k události došlo.
(2) Hlášení porodu se mimo to posílá též národnímu výboru pověřenému vedením matrik pro obvod, v němž se dítě narodilo; tím je splněna oznamovací povinnost podle matričních předpisů. Ustanovení matričních předpisů o oznamování úmrtí zůstávají nedotčena.
§ 4
Podrobnosti o způsobu hlášení podle §§ 1 až 3 upraví ministerstvo zdravotnictví směrnicemi.
§ 5
Zrušují se
1. vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 1239/1949 Ú. l. I, o povinném hlášení narozených dětí,
2. ustanovení § 49 poslední věty vyhlášky ministerstva vnitra č. 1225/1949 Ú. l. I, kterou se vydávají bližší pokyny k zákonu o matrikách.
§ 6
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953.