(2) Přestane-li osoba samostatně výdělečně činná vykonávat výdělečnou činnost a stane-li se zaměstnancem, započítá se jí doba pojištění ze samostatné výdělečné činnosti, za niž bylo zaplaceno pojistné ve lhůtách stanovených tímto nařízením (§ 17 odst. 1 a § 26 odst. 2), pro nárok i výši důchodu; nesplňuje-li však základní podmínku pro vznik nároku na důchod v zaměstnaneckém pojištění, posuzuje se její nárok na dávky důchodového pojištění podle předpisů platných pro osoby samostatně výdělečně činné, leč by se následkem pracovního úrazu stala invalidní nebo zemřela.