Obecná ustanovení.
§ 23
K umožnění řádného výkonu všech svých povinností jsou úřadovny v stálém styku s národními výbory, se školami, se sdruženími rodičů a přátel školy, s ústavy a zařízeními výchovnými, ošetřovacími a léčebnými, zejména se všemi ústavy a zařízeními, pečujícími o zdraví matky a dítěte, jakož i s dobrovolnými organisacemi sdružujícími mládež.
§ 24
Veškeré orgány státní správy, národní výbory, školy a výchovné, ošetřovací a léčebné ústavy (zařízení), jakož i dobrovolné organisace jsou povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona.
§ 25
Hromadný poručník, sociální pracovnice a důvěrník ochrany mládeže jsou oprávněni, je-li toho k dohledu na péči o dítě třeba, dítě navštívit, prohlédnout místnosti, které dítě obývá nebo v nichž se zdržuje, a žádat na rodičích, členech jejich domácnosti, nebo i na jiných osobách, aby podle pravdy podávali vysvětlení o poměrech dítěte, jakož i aby dítě podle daného pokynu přivedli k lékařskému nebo k jinému vyšetření.
§ 26
Náklady na sociálně právní ochranu mládeže hradí stát, pokud jejich úhrada není zajištěna jinak.
§ 27
Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými členy vlády vydal nařízením zvláštní předpis podle § 12 odst. 2, jakož i jiné předpisy potřebné k provedení tohoto zákona; může také soudní správu pověřit, aby nároky dětí na výživné sama vymáhala, i pokud nejsou kryty poskytovaným příspěvkem.
§ 28
Zaměstnanci okresních národních výborů, pověření výlučně agendou sociálně právní ochrany mládeže, přecházejí do oboru ministerstva spravedlnosti.
(1) Organisační opatření, učiněná před účinností tohoto zákona k včasnému jeho provedení, zůstávají, pokud neodporují tomuto zákonu, nedotčena a považují se za opatření učiněná podle tohoto zákona.
(2) O návrhu výchovny dorostu na prodloužení ochranné výchovy může soud podle tohoto zákona rozhodnout, i když chovanec dosáhne věku, který je dosud rozhodující pro ukončení ochranné výchovy, před účinností tohoto zákona.