(1) Daň z budov nepronajatých činí ročně z každého i započatého m2 zastavěné plochy v obcích

a) do 1.000 obyvatel 4 Kčs,
b) do 6.000 obyvatel6 Kčs,
c) do 25.000 obyvatel 10 Kčs,
d) s počtem obyvatel více než 25.00013 Kčs,
e) v Praze, Brně, Bratislavě a lázeňských místech25 Kčs.

(2) U provozních budov patrových se platí z každého patra stejná daň jako z přízemí.

(3) Daň podle odstavce 1 písm. a) se zvyšuje o 50% u obytných budov jednopatrových nebo zcela nebo částečně pronajatých za úplatu (§ 7 odst. 3) a na dvojnásobek u obytných budov vícepatrových.

(4) Jde-li o obytné budovy s domovní zahradou, patrové nebo zvlášť dobře vybavené, zvýší národní výbor daň podle odstavce 1 písm. b) až d) o 10% až 50 % a daň podle odstavce 1 písm. e) o 10% až 100 %. Daň se zvýší o 10% až 50% také z obytných budov zcela nebo částečně pronajatých v obcích od 1.001 do 2.000 obyvatel a z obytných budov částečně pronajatých v obcích od 2.001 do 6.000 obyvatel, pokud se z nich daň platí podle výměry zastavěné plochy (§ 7 odst. 3). Ministerstvo financí může stanovit, že i v některých jiných obcích, než které jsou uvedeny v odstavci 1 písm. e), národní výbor daň zvýší z důvodů uvedených v tomto odstavci o 10% až 100%.

(5) Národní výbor může daň z budov, které uzná za chatrné, přiměřeně snížit, po případě zcela prominout; místní národní výbor pověřený správou daně (§ 2) může tak učinit jen se schválením okresního národního výboru.