Úkony soudu.
Místo a čas úkonu.
Předvolávání a předvádění k úkonu.
Protokol.
Výslechy.

(2) Má-li být nějaký úkon vykonán v budově orgánu státní správy, veřejného ústavu nebo podniku, je to třeba předem ohlásit osobě pověřené jejich vedením.

(3) Ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách a podnicích nebo v budovách ozbrojených sborů smí soud vykonat potřebný úkon jen se svolením příslušného velitele.

(1) Úkony soudu se konají zpravidla v budově soudu. Vyžaduje-li toho povaha úkonu nebo je-li toho třeba pro urychlení řízení, náležité objasnění věci anebo z jiných důležitých důvodů, zejména výchovných, konají se úkony soudu i mimo soudní budovu.

(1) Ustanovení § 43 odst. 1 a odst. 3 věty prvé a druhé se užije přiměřeně, vyrozumívají-li se o úkonech soudu obviněný, jeho obhájce nebo zákonný zástupce, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci, úřadovna ochrany mládeže nebo účastníci a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci.

(3) Jde-li o výkon rozhodnutí poručenského (opatrovnického) soudu (§ 251a o. s. ř.), požádá se příslušná součást národní bezpečnosti o předvedení dítěte k rodiči (umístění dítěte a pod.), jen pokud jiný způsob předvedení (prostřednictvím zaměstnanců soudu nebo úřadovny ochrany mládeže) podle okolností není dostačující.

(2) O předvedení příslušníků ozbrojených sborů v činné službě se požádá jejich představený.

(1) O předvedení (§§ 92, 109 a 232 odst. 2 tr. ř., §§ 69, 100 odst. 2 a § 112 o. s. ř.) se požádá příslušná součást národní bezpečnosti (okresní nebo obvodní oddělení veřejné bezpečnosti); o předvedení mladistvého požádá se příslušná součást národní bezpečnosti, jen nelze-li předvedení provést zaměstnancem soudu nebo úřadovny ochrany mládeže.

(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole.

(3) V písemném předvolání se uvede zejména označení věci, místo a čas, a není-li tím ohrožen obecný zájem, také předmět výslechu nebo jiného úkonu, dále zda se má předvolaný dostavit jako obviněný, účastník, svědek, znalec nebo tlumočník a které pomůcky a důkazní prostředky má s sebou přinést. Zaměstnané osoby se zároveň vyzvou, aby o svém předvolání včas uvědomily svého zaměstnavatele (bezprostředního představeného), aby mohlo být zařízeno jejich zastupování po dobu jejich nepřítomnosti v práci. Kromě toho se v písemném předvolání uvedou zákonné následky spojené s tím, kdyby se předvolaný bez důvodů a bez omluvení nedostavil.

(2) Vyžadují-li toho zvláštní okolnosti případu, zejména při nařízeném předvedení, lze předvolání v trestních věcech zařídit též prostřednictvím orgánů národní bezpečnosti.

(4) V písemném předvolání určeném obviněnému se kromě zákonného ustanovení uvede též slovně, o jaké obvinění jde.

(5) Příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého představeného. Není-li znám představený vojáků v činné službě, předvolávají se prostřednictvím posádkové správy; není-li znám představený příslušníků národní bezpečnosti v činné službě, předvolají se prostřednictvím nejbližší součásti národní bezpečnosti.

(6) Má-li být vyslechnut větší počet osob zaměstnaných na témže pracovišti (větší počet příslušníků ozbrojeného sboru téhož útvaru), lze jejich výslech provést po předchozí dohodě se správou pracoviště (s příslušným velitelem) v místě pracoviště (u útvaru), a to i bez jejich předchozího předvolání.

(3) Prokurátor musí být v trestních věcech vyrozuměn o všech úkonech soudu, jichž se má nebo může účastnit; to platí i o věcech občanskoprávních, které byly na návrh prokurátora zahájeny nebo do kterých prokurátor vstoupil (§ 6 o. s. ř.).

(2) Vyrozumění o hlavním a odvolacím líčení, jakož i o veřejném zasedání v řízení proti mladistvému (§ 232 odst. 3 tr. ř.) se zašle úřadovně ochrany mládeže v sídle prokurátora; žalobu proti mladistvému (§ 232 odst. 1 tr. ř.) je však třeba doručit též úřadovně, v jejímž obvodu měl mladistvý své poslední bydliště.

b) u jiné vyslýchané osoby osobní poměry a okolnosti, které mohou mít vliv na její hodnověrnost.

(1) Protokol (§ 60 tr. ř., §§ 66 a 68 o. s. ř.) musí obsahovat všechny podstatné okolnosti a musí být z něho zřejmo, zda při provádění úkonu bylo dbáno příslušných předpisů (na př. napomenutí k pravdivé výpovědi, prohlášení, které vyslýchaný učinil na upozornění, že má právo odpověď odepřít).

(2) Zpravidla se zapisuje toliko obsah výpovědi vyslýchaných osob. Jestliže je to pro posouzení věci důležité, zapíší se výpovědi vyslýchaných osob doslovně; v tomto případě se příslušné místo vyslýchané osobě vždy z protokolu přečte a v protokole se poznamená, že se tak stalo, po případě také, jaké námitky byly činěny. Záleží-li na přesném a doslovném znění odpovědi nebo vypovídá-li vyslýchaný vyhýbavě, provádí se výslech tak, že se kladou jednotlivé otázky, které se doslovně zaprotokolují; rovněž se doslovně zaprotokoluje odpověď vyslýchaného.

(3) Při výslechu několika obviněných nebo svědků sepíše se s každým protokol zvláštní, a to, jde-li o obviněného, vždy na samostatném listě. O pozdějších výsleších, nebude-li třeba sepsat protokol nový, sepíše se jen dodatek k protokolu dřívějšímu.

(4) Protokol o výpovědi osoby neznalé ani českého, ani slovenského jazyka sepíše se některým z těchto jazyků; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník její příslušnou část pokud možno také v jazyku, jímž tato osoba vypovídala.

(5) Protokol se diktuje hlasitě, aby přítomní diktovanou výpověď slyšeli. Předseda senátu může vyslýchanému, zejména jde-li o znalce, dovolit, aby svou výpověď diktoval zapisovateli sám. Tato okolnost se poznamená v protokole.

(6) Je-li toho třeba, může být průběh celého výslechu nebo jeho části, po případě průběh celého úkonu nebo jeho části, zaznamenán těsnopisně; těsnopisný záznam se přepíše obyčejným písmem a připojí k protokolu.

(7) Protokol je třeba sepsat perem nebo strojem, čitelně a bez zbytečného škrtání; používání t. zv. věčného pera je nepřípustné. Protokoly určené pro cizozemské soudy je třeba sepsat vždy strojem a na zvláštním archu (půlarchu) papíru opatřeném v záhlaví označením soudu a opatřit kulatým úředním razítkem.

(1) Protokol v trestních věcech podepisují osoba řídící jednání a zapisovatel, jakož i tlumočník a osoba přibraná podle § 127 odst. 2 a § 133 odst. 2 tr. ř. Protokol sepsaný mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné zasedání podepisuje též vyslýchaný; byla-li výpověď vyslýchaného napsána na několika samostatných listech nebo arších, podepíše vyslýchaný každý samostatný list nebo arch zvlášť. Před podepsáním se protokol vyslýchanému přečte nebo předloží k přečtení; dál-li se výslech za pomoci tlumočníka, je nutno protokol vyslýchané osobě přeložit do jazyka, ve kterém vypovídala. V protokole se poznamená, že se tak stalo, a uvede se, zda byl protokol vyslýchaným schválen. Odmítne-li vyslýchaný protokol podepsat, poznamená se to v protokole spolu s důvody, které uvedl.

(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání protokol podepsat, podepíše jej jiný člen senátu. Nemůže-li pro překážku delšího trvání podepsat jiná osoba, není jejího podpisu třeba. Důvod, proč podpis odpadl, se poznamená v protokole.

(3) Protokol v občanskoprávních věcech, který byl sepsán před soudcem dožádaným nebo pověřeným, podepisuje též vyslýchaný.

(1) Před výslechem zjistí vyslýchající totožnost vyslýchaného a poučí jej o jeho právech a povinnostech. V protokole se výslovně uvede, že se tak stalo; kde je toho třeba, uvede se i prohlášení vyslýchaného.

(2) Na počátku výslechu zjistí vyslýchající:

(3) Vyslýchanému může být dovoleno, aby dříve, než dá odpověď, nahlédl do svých písemných poznámek. Stalo-li se tak, poznamená se to v protokole. Vyslýchaný může být vyzván, aby soudci, který řídí výslech, předložil poznámky k nahlédnutí.

(1) Výslech osob, které se nedovedou vyjadřovat ani v českém ani ve slovenském jazyku, koná se prostřednictvím tlumočníka. Od přibrání tlumočníka lze upustit, jestliže vyslýchající nebo zapisovatel ovládá jazyk, ve kterém se bude výslech konat; tato okolnost se poznamená v protokole.

(2) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně pro výslech osob hluchých, němých nebo hluchoněmých, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.

(2) Je-li obava, že předmět ohledání bude ohledáním zničen nebo změněn, odevzdá se znalcům, je-li to možné, jen část předmětu a učiní se opatření, aby ohledání mohlo být podle potřeby opakováno.

(3) Ohledání těla, není-li provedeno lékařem, a osobní prohlídku mohou provést jen osoby téhož pohlaví; jde-li o ohledání těla ženy nebo o její osobní prohlídku, lze v případě potřeby požádat o pomoc příslušnici národní bezpečnosti, zdravotní sestru, porodní asistentku, sociální pracovnici a pod.

(1) Přibere-li soud k ohledání znalce (§ 80 tr. ř., §§ 119 a násl. o. s. ř.), může podle povahy věci určit, že se ohledání má konat jen v přítomnosti znalců samých.

a) u obviněného podrobně osobní, rodinné, majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty;

(3) Důvody rozhodnutí se pojmou do protokolu jen tehdy, je-li mezi členy senátu rozpor pro odůvodnění, který bylo třeba hlasováním odstranit.

(2) Mínění odlišné od názoru většiny se zapíše v celém svém znění a stručně se odůvodní.

(1) V protokole o hlasování (§ 24 tr. ř., § 155 o. s. ř.) se uvede:

a) den hlasování,

b) jména a příjmení členů senátu a zapisovatele,

c) postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok rozhodnutí [§ 26 odst. 1 písm. c) a odst. 2 a § 27 tr. ř., § 157 písm. e), § 168 odst. 1 o. s. ř.].

(4) Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu a zapisovatel.

(5) Skončí-li jednání, aniž bylo odročeno, pojmou se všechny zápisy o hlasování senátu do jediného protokolu o hlasování.

(6) Jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela pouze porada v jednací síni bez přerušení jednání, zvláštní protokol o hlasování se nesepisuje; v protokole o jednání se poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.

(7) Protokol o hlasování se připojí ke spisu v zalepené obálce opatřené na uzávěře kulatým úředním razítkem. Tuto obálku může otevřít jen předseda senátu nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku a předseda senátu nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona. Otevřenou obálku je třeba po nahlédnutí znovu zalepit a uzávěru opatřit kulatým úředním razítkem a podpisem předsedy senátu, který ji otevřel.

(1) Nejsou-li známa všechna osobní data obviněného [§ 26 odst. 1 písm. b) tr. ř.], uvedou se v rozsudku všechny okolnosti, jichž je třeba, aby obviněný nemohl být zaměněn s jinou osobou.

(2) Trestný čin [§ 26 odst. 1 písm. c) tr. ř.] se v rozsudku označí nejen uvedením příslušného ustanovení (příslušných paragrafů) trestního zákona, nýbrž i svým pojmenováním.

(1) Po podání žaloby zůstanou věci důležité pro trestní řízení (§ 82 tr. ř.) nadále v úschově prokurátora; rozhodování o nich však podáním žaloby přechází na soud. Také věci vzaté soudem do úschovy se uloží u prokuratury.

(2) Ihned po rozhodnutí ve věci (rozsudkem nebo usnesením o zastavení trestního stíhání) nebo nejpozději po právní moci rozsudku rozhodne soud o všech věcech vzatých do úschovy, jestliže nepropadly ani nebyly zabrány nebo jestliže o nich nebylo rozhodnuto již v rozsudku. Není-li však známo, komu věc patří, nebo není-li znám pobyt poškozeného, vyhlásí soud veřejně popis věci (§§ 129 a 56 odst. 1 tr. ř.).

(3) Požádá-li prokurátor podle § 128 odst. 2 tr. ř. lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních o prodej věcí podléhajících zkáze, postupuje tento soud přiměřeně podle předpisů o soudním prodeji zabavených movitých věcí.