Ověřování opisů a podpisů listin.
Ověřování opisů.
(1) Každý lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že se opis nebo fotokopie listiny (dále jen,, „opis“) shoduje s předloženou listinou [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
(2) Opisy vojenských a občanských průkazů není dovoleno ověřovat.
(3) Opisy ověřuje soudce nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).
(1) Ověřující orgán musí pečlivě ve všech podrobnostech porovnat opis s předloženou listinou.
(2) Potvrzení, že se opis shoduje s předloženou listinou, vydá se na opise nebo na listu s ním pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující orgán podepíše. V doložce se dále uvede:
a) zda listina, s níž se shodnost potvrzuje, je prvopis nebo ověřený opis, zda a jak je kolkována a z kolika listů nebo archů se skládá,
b) zda jsou v předložené listině závady, změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly zeslabit její věrohodnost,
c) zda byly na opise provedeny opravy nějakých neshod s předloženou listinou,
d) zda jde o opis úplný nebo částečný,
e) místo a den potvrzení.
(3) Skládá-li se ověřený opis z několika listů nebo archů, je nutno je sešít; na uzávěru se připojí kulaté úřední razítko.
(4) Obdobně se postupuje při potvrzení, že několik prvopisů spolu souhlasí; doložka se připojí na každý z předložených prvopisů.
§ 153
Neovládá-li ověřující orgán jazyk, v němž je předložená listina sepsána, přibere zpravidla se souhlasem předsedy soudu tlumočníka. V ověřovací doložce, kterou podepíše též tlumočník, se kromě náležitostí uvedených v § 152 odst. 2 uvede, že shodnost opisu s předloženou listinou byla dosvědčena tlumočníkem; současně se v doložce uvede jeho jméno, příjmení a bydliště. Je-li u soudu zaměstnanec, který ovládá příslušný jazyk, lze ho přibrat místo tlumočníka k dosvědčení shodnosti opisu s předloženou listinou.
Ověřování podpisů.
(1) Každý lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že někdo před soudem listinu vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině vlastnoručně již dříve učiněný uznal za svůj vlastní [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
(2) Podpisy ověřuje soudce nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).
(1) Ověřující orgán vyslechne osobu, jejíž podpis se ověřuje (dále jen „účastník“), zda uznává podpis na listině za svůj vlastní; jde-li o listinu nepodepsanou, účastník se před ním na listinu vlastnoručně podepíše.
(2) Nezná-li ověřující orgán účastníka osobně a jménem a příjmením, musí mu být jeho totožnost prokázána úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti. Nezná-li ověřující orgán svědky totožnosti jménem a příjmením, musí mu být jejich totožnost prokázána úředním průkazem. Svědky totožnosti nemohou být osoby nezletilé, osoby, které pro svůj tělesný nebo duševní stav nejsou schopny vydat svědectví, které neumějí nebo nemohou číst a psát a které jsou zúčastněny na věci.
(3) Ověření podpisu se vyznačí na listině nebo na listu s ní pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující orgán podepíše. V doložce se dále uvede:
a) číslo příslušné položky ověřovací knihy (odstavec 4),
b) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště účastníka,
c) jakým způsobem byla zjištěna totožnost účastníka,
d) zda účastník listinu podepsal nebo zda uznal podpis za svůj vlastní,
e) místo a den ověření.
(4) Ověření podpisu se zapíše do ověřovací knihy.