Oddíl šestý.
Polní řízení.
Obecná ustanovení.
Postup při vyhlášení a zrušení polního řízení.

(1) Ustanovení o polním řízení lze užít jen v oboru vojenského soudnictví.

(2) Počátek a konec doby, v níž se užije ustanovení o polním řízení, stanoví

a) vláda se souhlasem presidenta republiky, nebo

b) za zvýšeného ohrožení vlasti ministr národní obrany.

(3) Není-li polní řízení omezeno jen na některá území nebo na některé útvary, užije se ustanovení o polním řízení pro celý obor vojenského soudnictví.

(1) Přípravné řízení o trestných činech osob, které byly dopadeny nebo v době, kdy trestný čin vyšel najevo, se zdržují v dosahu moci velitele, u něhož je zřízen polní soud, koná prokurátor činný u tohoto soudu. Je-li prokurátorů takto příslušných několik, koná přípravné řízení ten, který první učinil opatření směřující k stíhání obviněného.

(2) Nelze-li zjistit, který polní prokurátor je příslušný podle odstavce 1, koná přípravné řízení polní prokurátor, který se nejdříve dověděl o trestném činu. Zjistí-li se dodatečně, který polní prokurátor je příslušný podle odstavce 1, může se věc postoupit tomuto prokurátoru.

(3) Polní prokurátor, který koná přípravné řízení podle odstavce 1 nebo 2, může postoupit věc prokurátoru, v jehož dosahu nebo obvodu byl trestný čin spáchán nebo obviněný má pobyt, je-li to v zájmu urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů vhodné.

(1) U nižšího polního soudu vykonává soudní moc vojenský soudce bez účasti soudců z lidu.

a) jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo

b) jestliže jde o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, avšak nižší polní prokurátor navrhne, aby nebyl uložen trest odnětí svobody převyšující dvě léta; nepovažuje-li jediný soudce tento trest za dostačující, předloží věc senátu, který ve věci rozhodne.

(2) V případě uvedeném v odstavci 1 má jediný soudce práva a povinnosti senátu a předsedy senátu.

(3) V hlavním líčení před jediným soudcem může pravomoc nižšího polního prokurátora vykonávat kterýkoliv důstojník určený k tomu velitelem, u něhož je nižší polní soud zřízen.

(1) Proti rozhodnutí polního prokurátora nebo polního soudu, pokud jsou činní v prostoru válečných operací, nejsou opravné prostředky přípustné. Na které prokurátory a soudy se toto ustanovení vztahuje, určí ministr národní obrany.

(2) Soud uvedený v odstavci 1 nemůže konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného; rovněž nemůže konat řízení proti uprchlému.

(1) Je-li obviněný pravomocně odsouzen k trestu smrti, usnese se polní soud, který ve věci rozhodl s konečnou platností, zda doporučuje odsouzeného k milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo, a předloží věc veliteli, u něhož je zřízen vyšší polní soud.

(2) Velitel uvedený v odstavci 1 rozhodne, zda má být věc postoupena k rozhodnutí o udělení milosti či zda má být trest vykonán.

(3) Rozhodl-li ve věci s konečnou platností nižší polní soud, může velitel před rozhodnutím podle odstavce 2 předložit věc vyššímu polnímu soudu k přezkoumání podle obdoby ustanovení § 218. Ponechá-li vyšší polní soud rozsudek v platnosti, vrátí věc veliteli.

(4) Není-li v některém prostoru obklíčeném nepřítelem žádný vyšší polní soud, vykonává práva velitele uvedená v odstavcích 2 a 3 velitel v obklíčeném prostoru nejvyšší.

(1) Právo vyhlásit a zrušit stanné právo přísluší ministru národní obrany; ministr národní obrany může toto právo přenést na velitele, u něhož je zřízen vyšší polní soud.

(2) V polním řízení lze stanné právo vyhlásit pro všechny trestné činy, na které zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně jeden rok.

(1) Při vyhlášení polního řízení se přeruší trestní stíhání osob, které jsou povolány k vojenské činné službě nebo k zvláštní službě anebo které takovou službu konají. Tohoto ustanovení se neužije, stanoví-li zákon na trestný čin, který je předmětem řízení, trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje deset let.

(2) Nepřerušené věci se předloží generálnímu prokurátoru a v řízení před soudem nejvyššímu soudu; tento prokurátor nebo soud pak určí, který vojenský prokurátor nebo vojenský soud má v řízení pokračovat.

(3) Jestliže v některé nepřerušené věci uvedené v odstavci 2 byl již vyhlášen rozsudek, který dosud nenabyl právní moci, pokračuje v řízení jako odvolací soud nejvyšší soud podle ustanovení o odvolání a odvolacím líčení; pravomoc vyššího vojenského prokurátora pak vykonává generální prokurátor. Jestliže nejvyšší soud takový rozsudek zruší a odkáže věc k novému projednání, určí zároveň, který vojenský soud má věc projednat.

(4) Jestliže se obviněný, jehož trestní stíhání bylo podle odstavce 1 přerušeno, osvědčil ve službě proti nepříteli a nebyl po dobu polního řízení znovu odsouzen, může se trestní stíhání zastavit.