Všeobecná ustanovení.

(1) Tato vyhláška upravuje řízeni ve věcech daňových a provádí daňové zákony zejména v otázkách, jež jsou všem daním společné. Cílem daňového řízení je, aby správně byly zjištěny a včas do státní pokladny odvedeny daně, které podle jednotlivých daňových zákonů jsou povinni platit jak podniky a jiné organisace socialistického sektoru, tak i jednotliví občané a jiní poplatníci daním podléhající. Daňové věci je třeba projednávat urychleně a bez zbytečných formalit. Při tom dlužno dbát socialistické zákonnosti a všemožně upevňovat finanční kázeň podniků i jednotlivých občanů při plnění občanských povinností, aby tak byly zajištěny finanční prostředky potřebné podle státního rozpočtu k řádnému plnění všech státních funkcí.

(2) Podle ustanovení této vyhlášky se koná řízení ve věcech daňových před národními výbory a před ministerstvem financí.

(1) Tato vyhláška platí pro řízení ve věcech týkajících se daní, které jsou upraveny zákony uvedenými v úvodní větě této vyhlášky, daně z literární a umělecké činnosti a jiných jakkoliv nazvaných daní nebo dávek, pro které zákony je upravující stanovily podpůrnou platnost zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb., ve znění přepisů jej měnících a doplňujících nebo jeho některých ustanovení. Zvláštní ustanovení předpisů platných pro jednotlivé daně o řízení v některých věcech upravených touto vyhláškou zůstávají nedotčena. Ustanovení § 4 odst. 3, § 20 odst. 1, § 30 odst. 1, § 31 a §§ 41 až 44 této vyhlášky neplatí pro daň z obratu a pro daň z výkonů.

(2) Jednotlivých ustanovení této vyhlášky se použije i pro řízení v jiných věcech než daňových, jestliže pro tyto věci podle předpisů je upravujících platí obdobně předpisy o řízení ve věcech daňových. Předpisů této vyhlášky o vymáhání daní správní exekucí daňovou (§§ 51 až 95) použije se též pro vymáhání jakkoliv nazvaných peněžitých plnění, jež vykonávají orgány ustanovené pro správní exekuci daňovou (na př. správní poplatky, pokuty uložené v trestním řízení správním, pojistné pro státní pojišťovnu a j.).

(3) Placením daně podle této vyhlášky je též odvádění daně z obratu, daně z výkonů, daně ze mzdy, daně z představení a daně z literární a umělecké činnosti vybírané srážkou.

(1) Správu daní vykonávají národní výbory a ministerstvo financí.

(2) Věcnou příslušnost národních výborů stanoví zákony o jednotlivých daních a předpisy podle nich vydané.

(3) Pokud místní příslušnost národních výborů není jinak upravena předpisy o jednotlivých daních (na př. § 15 odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona o dani ze mzdy, § 12 vyhlášky ministerstva financí č. 370/1952 Ú. l., kterou se provádí zákon o domovní dani, § 13 odst. 2 zákona o dani z představení, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 9 zákona č. 59/1950 Sb., o dani z literární a umělecké činnosti), řídí se místem poplatníkova bydliště nebo sídla. Nemá-li poplatník bydliště nebo sídlo v tuzemsku, je pro věci, u nichž se jinak místní příslušnost řídí místem bydliště nebo sídla, příslušný obvodní národní výbor Praha 1, je-li hlavní pramen poplatníkova příjmu v českých krajích, a ústřední národní výbor v Bratislavě, je-li hlavní pramen poplatníkova příjmu na Slovensku. Nelze-li příslušný národní výbor určit podle předpisů o jednotlivých daních nebo podle ustanovení této vyhlášky, stanoví jej ministerstvo financí.

(4) Příslušnost národních výborů k exekučnímu vymáhání daní upravuje § 52.

(5) Národním výborem se v dalších ustanoveních této vyhlášky rozumí národní výbor vykonávající správu daně v prvních stolici, pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá, že jde o všeobecné označení národních výborů všech stupňů.

(6) Národním výborem vyššího stupně se rozumí národní výbor, který je bezprostředně nadřízen národnímu výboru vykonávajícímu správu daně v první stolici.

(7) Ministerstvu financí přísluší nejvyšší vedení a dozor. Odvolací stolicí je ministerstvo financí ve věcech, o kterých v první stolici rozhodl krajský národní výbor.

(1) Místně příslušný národní výbor může požádat za provedení jednotlivých úkonů kterýkoliv jiný národní výbor téhož nebo nižšího stupně, může-li dožádaný národní výbor žádaný úkon snadněji nebo rychleji vykonat. Dožádaný národní výbor je povinen dožádání vyhovět nebo žádajícímu národnímu výboru sdělit překážky. Vznikne-li mezi národními výbory spor o účelnosti dožádání, rozhodne národní výbor nadřízený dožádanému národnímu výboru. Poplatník ani třetí osoba, které se provedení úkonu týká, nemůže namítat nepříslušnost dožádaného národního výboru.

(2) Orgány národní bezpečnosti, jiné orgány státní správy, soudy, státní notářství a jednotná odborová organisace jsou povinny, poskytovat v mezích své působnosti národním výborům účinnou pomoc v daňovém řízení, zejména sdělovat jim informace potřebné pro daňové řízení a jiné zprávy, o které budou požádány.

(3) Na návrh poplatníka nebo k podnětu národního výboru může národní výbor vyššího stupně určit (delegovat) z důležitých důvodů k provádění daňového řízení jiný národní výbor svého obvodu. Je-li z důležitých důvodů třeba, aby byl delegován jiný místní národní výbor z jiného okresu v témže kraji, rozhodne o delegaci krajský národní výbor. V ostatních případech rozhoduje o delegaci ministerstvo financí. Rozhodnutí o delegaci sdělí poplatníkovi národní výbor, který byl ve věci dosud příslušný. Proti rozhodnutí o delegaci není přípustný opravný prostředek.

(1) Poplatníkem se v této vyhlášce rozumí, kdo podle daňových zákonů je povinen daň platit nebo odvádět; poplatníky se proto v této vyhlášce rozumějí též podniky, jež jsou povinny odvádět daň z obratu nebo daň z výkonů, a pořadatelé, kteří jsou povinni odvádět daň z představení. U daně ze mzdy a u daně z literární a umělecké činnosti vztahují se ustanovení této vyhlášky týkající se poplatníka též na všechny plátce, kteří jsou povinni daň srážet a odvádět.

(2) Ustanovení této vyhlášky týkajících se poplatníka použije se přiměřeně též v řízení o daňové, povinnosti přecházející na dědice (§ 35) a v řízení o daňové povinnosti jiných osob, které jsou povinny daň platit podle jiných zákonů než daňových (národní a komunální podniky podle zákonů o znárodnění a pod.), jakož i v řízení o vybrání nezaplacených daní od osob, které za daň osobně ručí nebo které jsou vlastníky věcí, na nichž pro daň vázne zástavní právo (§ 46 odst. 2 a 3).

(3) V daňovém řízení spolupůsobí též jiné osoby, které jsou k účasti na řízení povolány buď podle všeobecného předpisu nebo podle opatření národního výboru.

(1) Podle předpisů o jednotlivých daních jsou poplatníci povinni podávat o své daňové povinnosti národnímu výboru přiznání nebo hlášení a některá další podání na vydaných tiskopisech. Veškerá jiná podání ve věcech daňových (oznámení, žádosti, návrhy, námitky a j.) lze učinit buď písemně nebo ústně do protokolu, po případě telegraficky, pokud, předpisy o jednotlivých daních nebo tato vyhláška nestanoví výslovně, že mají být učiněna písemně.

(2) Národní výbor může z důležitých důvodů v jednotlivých případech svolit k tomu, aby ústně do protokolu bylo učiněno také podání, pro které je předepsán vydaný tiskopis, nebo o kterém je výslovně stanoveno, že má být učiněno písemně. Podává-li se ústně do protokolu podání, pro které je předepsán vydaný tiskopis, musí být k sepsání protokolu použito tohoto tiskopisu nebo musí mít protokolární zápis všechny náležitosti, které jsou předepsány pro přiznání, hlášení nebo jiné podání, jež má být učiněno na vydaném tiskopise, předepsané doklady musí být k protokolu připojeny. Poplatníka, který svoje přiznání nebo hlášení činí ústně do protokolu, je třeba upozornit, že přiznání nebo hlášení učiněné protokolárně bude přezkoušeno stejně jako přiznání nebo hlášení učiněné písemně.

(3) Přiznání, hlášení nebo jiné podání ve věcech daňových musí být vlastnoručně podepsáno osobou, která je způsobilá k jednání a která za správnost a úplnost přiznání, hlášení nebo jiného podání odpovídá.

(4) Telegrafické podání musí být do tři dnů po odeslání telegramu opakováno písemně nebo ústně do protokolu. Mělo-li telegrafické podání ostatní předepsané náležitosti, stačí, bude-li nedostatek vlastnoručního podpisu odstraněn dodatečným stručným projevem souhlasu s obsahem telegrafického podání; projev souhlasu je třeba učinit písemně nebo ústně do protokolu do tří dnů po odeslání telegramu.

(5) Rozhodným pro řízení je obsah podání, i když je nesprávně označeno.

(6) Má-li přiznání, hlášení nebo jiné písemné podání poplatníka formální vady, pro které není způsobilé k projednání a jež jinak nelze odstranit, vrátí je národní výbor poplatníkovi, aby podle pokynu v přiměřené lhůtě vady odstranil, a poučí ho o následcích spojených s jejich neodstraněním. Předloží-li poplatník opravené přiznání, hlášení nebo jiné podání v určené lhůtě, hledí se na ně tak, jako by se to stalo v den, kdy bylo podáno po prvé; předloží-li však opravené podání až po uplynutí lhůty, považuje se za podané dnem, kdy bylo podáno po opravě. Vrátí-li je poplatník neopravené nebo nevrátí-li je vůbec, postupuje národní výbor tak, jako by nebylo vůbec podáno.

(1) Daňová přiznání, hlášení a jiná podání podepisují a v daňových věcech jednají:

(2) Národní výbor může žádat, aby osoby uvedené v odstavci 1 písm. b) až f) prokázaly, že jsou oprávněny zastupovat osobu, za kterou přiznání, hlášení nebo jiné podání podepsaly nebo v jejíž věci jednají.

(1) Poplatníci (zákonní zástupci) mohou jednat v daňových věcech též prostřednictvím zmocněnců, pokud národní výbor neuzná za nutnou jejich osobní součinnost.

(2) Zmocněncem může být každá svéprávná osoba, která je občansky bezúhonná. Zmocněncem nemůže být, kdo za účelem výdělečným se neoprávněně zabývá zastupováním ve věcech daňových nebo v jiných věcech Národní výbor může odmítnout jako zmocněnce osobu, která ztěžuje nebo maří řízení; o tom musí národní výbor poplatníka zpravit a zároveň učinit potřebné opatření, aby poplatník nebo jiný jeho zmocněnec mohl včas vykonat úkony mu příslušející.

(3) Zmocnění musí být prokázáno písemnou plnou mocí znějící na zastupování ve věcech daňových, která se připojí ke spisům. Lze ji udělit též ústně do protokolu. Plné moci není třeba, účastní-li se jednání zmocněnec i poplatník zároveň.

(4) Zmocněncem může být též jednotná odborová organisace, jde-li o zastupování jejího člena; za ni jednají v daňovém řízení její funkcionáři nebo zaměstnanci. Zmocněni nemusí prokazovat, pokud národní výbor vzhledem k významu nebo rozsahu jednání plnou moc nepožaduje.

(5) Zmocnění nemusí zpravidla prokazovat manžel nebo druh jednající za druhého manžela nebo druha anebo osoba jednající za blízké příbuzné žijící s ní ve společné domácnosti; blízkými příbuznými se zde rozumějí příbuzní v pokolení přímém, osvojitelé a osvojenci a sourozenci. Národní výbor může i v těchto případech žádat, aby zmocnění bylo prokázáno; učiní tak zejména, lze-li soudit, že nebylo vůbec dáno, nebo nebyl-li by bez průkazu zmocnění výsledek jednání náležitě zajištěn.

(6) Neprokázal-li zmocněnec svoje zmocnění plnou mocí, ač je k tomu povinen, třeba jen proto, že v případech uvedených v odstavcích 4 a 5 národní výbor plnou moc požaduje, může s ním národní výbor jednat pouze s výhradou, že plnou moc předloží dodatečně v přiměřené lhůtě, kterou národní výbor určí. Na podkladě řízení s takovou nezmocněnou osobou nelze ve věci rozhodnout, dokud plná moc nebude předložena nebo dokud marně neuplyne lhůta určená k předložení plné moci. Osobu, která má dodatečně plnou moc předložit, třeba poučit, že nepředloží-li plnou moc ve stanovené lhůtě, bude národní výbor postupovat tak, jako by za poplatníka nikdo nejednal.

(7) Poplatníci, kteří se trvale zdržují v cizině nebo tam mají sídlo, jsou povinni jmenovat zmocněnce bydlícího v tuzemsku; neučiní-li tak ani po upozornění na tuto povinnost, mohou jim být písemnosti pro ně určené doručovány veřejnou vyhláškou podle § 15 odst. 2.

(1) Ve vyhláškách a výzvách k podání přiznání, hlášení nebo jiných oznámení a před protokolárním jednáním ve věcech daňových je třeba poučit poplatníky, že nepodání nebo opožděné podání přiznání, hlášení nebo jiného povinného oznámení, jakož i neúplné, nesprávné nebo nepravdivé údaje mohou být stihány podle trestního zákona správního č. 88/1950 Sb., po případě podle trestního zákona č. 86/1950 Sb.

(2) Jednání uvedená v odstavci 1 jsou trestná buď jako přestupky podle §§ 61 a 62 nebo podle § 91 tr. z. spr. nebo jako trestné činy podle §§ 148 až 150 tr. z. Pro řízení o přestupcích platí trestní řád správní č. 89/1950 Sb., pro řízení o trestných činech trestní řád č. 87/1950 Sb.

(1) Poplatníkům a jiným osobám zúčastněným na řízení určí národní výbor přiměřenou lhůtu k provedení úkonů, k nimž jsou povinni, není-li lhůta stanovena všeobecně zákonem nebo prováděcími předpisy. Lhůta kratší osmi dní může národní výbor určit jen pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé. Při určení lhůty národní výbor zároveň uvede, jaké následky nastanou, nebude-li lhůta dodržena.

(2) V každém rozhodnutí, opatření, výzvě nebo sdělení, proti kterému může ten, komu se vydává, podat opravný prostředek, musí být uvedeno poučení, kde a v jaké lhůtě může být opravný prostředek podán. Nesprávné nebo neúplné poučení nemůže být na újmu tomu, komu bylo sděleno. Přesahuje-li lhůta uvedená v poučení lhůtu stanovenou zákonem nebo prováděcími předpisy, je opravný prostředek podaný ve lhůtě uvedené v poučení považovat za včas podaný.

(3) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den doručení písemného rozhodnutí, výzvy nebo sdělení anebo den, kdy nastala jiná skutečnost určující počátek lhůty.

(4) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne posledního týdne nebo měsíce, který jménem nebo číselným označením odpovídá dni, ve kterém nastala událost určující počátek lhůty; není-li takového dne v posledním měsíci lhůty, připadá konec lhůty stanovené podle měsíců na poslední den v měsíci.

(5) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští pracovní den.

(6) Ustanovení odstavců 4 a 5 platí obdobně též pro lhůty, jimiž jsou podle předpisů o jednotlivých daních nebo podle této vyhlášky vázány národní výbory.

(7) K zachování lhůty pro podání nebo vyřízení, které se posílá poštou (písemně nebo telegraficky), stačí, bylo-li aspoň v poslední den lhůty dáno na poštu na adresu toho, komu má být poštou dodáno. Obálky, v nichž národním výborům došla podání učiněná poštou, nebo aspoň jejich části s adresou a s razítkem podacího poštovního úřadu, musí zůstat připojeny u podání, je-li toho třeba pro zjištění, zda byla zachována lhůta.

(1) Národní výbor může z důležitých důvodů na žádost poplatníka nebo jiného účastníka lhůtu prodloužit; může také povolit novou lhůtu, prošla-li původní lhůta již před podáním žádosti (navrácení v předešlý stav). Jde-li o lhůtu, kterou stanovil národní výbor vyššího stupně, rozhoduje o žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav národní výbor, který lhůtu stanovil.

(2) Povolí-li národní výbor k žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav lhůtu určenou počtem dní, týdnů nebo měsíců, počítá se povolená lhůta vždy ode dne následujícího po doručení rozhodnutí.

(3) Žádost za prodloužení lhůty ani žádost za navrácení v předešlý stav nemají odkladný účinek. Na první žádost za prodloužení lhůty povolí národní výbor v každém případě prodloužení lhůty aspoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty, za jejíž prodloužení bylo žádáno.

(4) Na žádost za prodloužení lhůty nemůže však národní výbor povolit delší prodloužení lhůty, než poplatník žádal. Nerozhodne-li národní výbor o žádosti za prodloužení lhůty před uplynutím žádané lhůty, bylo tím žádané prodloužení lhůty mlčky povoleno; úkon poplatníka provedený po takto prodloužené lhůtě je opožděný.

(5) Proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav není přípustný samostatný opravný prostředek.

(6) O povolování lhůt k zaplacení daně nebo zálohy na daň platí ustanovení § 41.

(1) Doručení písemností ve věcech daňových nařizuje a jeho způsob určuje národní výbor. Poplatníkům (jich zástupcům a zmocněncům) a jiným osobám zúčastněným na řízení se písemnosti ve věcech daňových doručují takto:

(2) Adresátovi lze doručit v bytě, na pracovišti nebo kdekoliv jinde bude zastižen.

(3) Písemnosti určené orgánům státu a jiným organisacím, pokud jsou u nich k přijímání písemností určeni zvláštní zaměstnanci (podatelna), doručují se těmto zaměstnancům; jinak se doručí funkcionáři nebo zaměstnanci, který je oprávněn písemnost přijmout.

(4) Písemnosti určené příslušníkům ozbrojených sborů v činné službě doručují se prostřednictvím představeného těchto osob. Není-li znám představený vojáků v činné službě, doručí se písemnost prostřednictvím posádkové správy. Není-li znám představený příslušníků národní bezpečnosti v činné službě, doručí se písemnost prostřednictvím nejbližší součásti národní bezpečnosti. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na písemnosti, které jsou adresovány na vlastní byt jednotlivých příslušníků ozbrojených sborů v činné službě nebo na jejich zmocněnce.

(5) Písemnosti určené osobám, které jsou ve vazbě nebo na nichž se vykonává trest, doručují se prostřednictvím velitelství ústavu.

(6) Písemnosti určené osobám, kterým přísluší právo exteritoriality, nebo osobám v exteritoriálních budovách nebo místnostech nebo v bytech osob exteritoriálních, zašlou se ministerstvu financí, které zařídí jejich doručení prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí.

(7) Odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno. Na to musí doručovatel adresáta upozornit, odpírá-li písemnost přijmout; na doručence uvede datum a důvod, proč přijetí bylo odepřeno, a poznamená, že adresáta upozornil na následky bezdůvodného odepření přijetí; zásilku i s doručenkou vrátí národnímu výboru. Národní výbor posoudí, zda se zásilka považuje za doručenou, ježto odepření přijetí bylo bezdůvodné, nebo učiní další potřebné opatření, nebyl-li adresát povinen písemnost převzít.

(1) Nemohla-li být zásilka doručena, poněvadž adresát nebyl zastižen, ačkoliv adresa je správná a adresát se v místě doručení zdržuje, může být písemnost adresovaná na byt doručena každé zletilé osobě v domácnosti spolubydlící, a kdyby takové nebylo, pronajímateli nebo osobě pověřené v domě dozorem, pokud tam bydlí a jsou ochotni písemnost přijmout; na pracovišti se doručí vedoucímu dílny nebo oddělení, kde adresát pracuje, nebo jeho nejbližšímu spolupracovníku, pokud jsou ochotni zásilku přijmout. Národní výbor uvede na obálce písemnosti osobu, které nesmí být při náhradním doručení písemnost doručena pro její zájem na věci nebo z jiných důvodů.

(2) Nelze-li písemnost doručit ani způsobem uvedeným v odstavci 1, ač se adresát v místě určení zdržuje, uloží poštovní doručovatel zásilku na poště, a není-li poštovní úřad v místě doručení, u místního národního výboru. Doručovatel národního výboru uloží písemnost obdobně u národního výboru, jehož písemnost doručuje; jde-li však o doručení v jiné obci než v sídle tohoto národního výboru, uloží písemnost u místního národního výboru v obci, kde se má písemnost doručit. O uložení musí doručovatel adresáta uvědomit oznámením, ve kterém uvede, že jde o písemnost ve věci daňové; oznámení zanechá ve schránce na dopisy v jeho bytě nebo je upevní na dvéře vchodu do jeho bytu, po případě na vhodném místě jeho pracoviště a podle možnosti vyrozumí o tom osoby ze sousedství v domě nebo na pracovišti s požádáním, aby adresáta upozornily. Tyto okolnosti uvede na doručence, na které vyznačí, kterého dne a kde byla písemnost uložena; doručenku vrátí národnímu výboru. Den uložení se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl.

(3) Nezdržuje-li se adresát v místě určení a může-li doručovatel ihned zjistit adresu jeho pobytu, zašle sám doručovatel písemnost za adresátem, není-li na zásilce výslovně uvedeno, že písemnost nemá být za adresátem do jiného místa zasílána.

(4) Zjistí-li doručovatel, že adresát zemřel, že na místě, kde podle adresy má být doručeno, je neznámý nebo se tam již nezdržuje a jeho nová adresa není známa, vrátí písemnost národnímu výboru a sdělí příčinu, proč písemnost nebyla doručena. Národní výbor určí po potřebném šetření, komu nebo jak má být písemnost doručena.

(1) Do vlastních rukou adresátových se doručí písemnosti, pro které je tak výslovně stanoveno (na př. § 86 odst. 3) nebo u kterých to národní výbor určí. Takové zásilky se podávají na poštu doporučeně.

(2) Nebyl-li adresát zastižen na místě, kde mu taková písemnost má být doručena, ač se v místě doručení zdržuje, zanechá tam doručovatel způsobem stanoveným v § 13 odst. 2 oznámení, že pro nepřítomnost adresáta nemohl doručit písemnost finančního referátu národního výboru, která má být doručena do vlastních rukou adresáta, a že v určený den a hodinu znovu přijde ji doručit; zároveň adresáta upozorní, že není-li mu možné, aby v určenou dobu byl přítomen k přijetí písemnosti, bude písemnost uložena u poštovního úřadu, po případě u národního výboru, kde si ji bude moci do tří dnů po uložení vyzvednout.

(3) Nepodaří-li se ani v době určené v oznámení písemnost adresátovi doručit, zanechá mu doručovatel vyrozumění o uložení písemnosti, ve kterém jej upozorní, že nevyzvedne-li si uloženou písemnost do tří dnů, považuje se poslední den této lhůty za den doručení.

(4) O uložení platí obdobně ustanovení § 13 odst. 2. Na doručence vyznačí doručovatel den uložení. Po bezvýsledném uplynutí tří dnů ode dne uložení vrátí doručovatel písemnost i s doručenkou národnímu výboru. Poslední den tého lhůty považuje se za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl.

a) jednotlivé fysické osoby ve vlastních věcech daňových, jsou-li svéprávné;

b) za fysické nesvéprávné osoby jejich zákonní zástupci; nezletilci, jakož i ti, kdo jsou zbaveni svéprávnosti jen částečně, mohou též sami jednat a podepisovat v daňových věcech týkajících se zdanění mzdy za jejich práci nebo příjmů za jejich jinou činnost;

c) za národní a komunální podniky, družstva a jiná právnické osoby ti, kdo podle předpisů upravujících právní poměry právnických osob jsou oprávněni jménem právnické osoby jednat;

d) za sdružení osob, jež nejsou právnickými osobami, ti, kdo ze zákona nebo podle smlouvy za sdružení jednají. Pokud je k jednání v témže řízení oprávněno více osob, může jim národní výbor uložit, aby určily společného zmocněnce; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, oznámí jim národní výbor, koho z nich považuje za zmocněnce ostatních;

e) za majetkové podstaty pod národní správou národní správci;

f) za dědice, není-li známo, kdo dědicem je, opatrovník, kterého ustanoví soud.

a) poštou jako listovní zásilky s doručenkou, musí-li doručení být prokázáno, jinak bez doručenky; v naléhavých případech lze písemnost doručit jako zásilku spěšnou. Pro zásilky s doručenkou je třeba používat obálek odlišné úpravy (barvy) od zásilek bez doručenky. Písemnosti zvlášť důležité, zejména písemnosti, jež mají být doručeny do vlastních rukou adresátových, podávají se na poštu doporučeně. Označení, že zásilka má být doručena do vlastních rukou adresátových, musí být na doručence nápadně vyznačeno;

b) orgány národních výborů, zejména jde-li o doručení písemností místních národních výborů v místech, kde by doručení poštou bylo nehospodárné, jakož i v případech zvlášť naléhavých;

c) adresát může písemnost převzít přímo u národního výboru; její převzetí potvrdí na spise;

d) má-li být písemnost doručena při úředním úkonu, obstará její doručení orgán, který má úkon vykonat. Doručenka se v těchto případech nepřipojuje; výkon doručení se osvědčí v protokole, který se o úkonu sepisuje.

(1) Písemnosti určené osobám, jejichž pobyt není znám, doručí se veřejnou vyhláškou tím, že se doručovaná písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů na desce národního výboru, jemuž přisluší, aby určil způsob doručení (§ 12 odst. 1). Doručení se považuje za vykonané posledním dnem této doby.

(2) Ustanovení odstavce 1 může být použito i tehdy, má-li být písemnost doručena poplatníkovi, který se trvale zdržuje v cizině nebo tam má sídlo, a který nejmenoval zmocněnce bydlícího v tuzemsku ani po upozornění na tuto povinnost (§ 8 odst. 7). Toto upozornění může být poplatníkovi sděleno zároveň s doručením první písemnosti, která se mu do ciziny zašle zpravidla přímo jako doporučená zásilka na zpáteční lístek vydaný poštovní správou pro doporučené zásilky do ciziny, v případech zvlášť závažných prostřednictvím ministerstva financí, které požádá ministerstvo zahraničních věcí o zprostředkování doručení cestou zastupitelských úřadů; zároveň s písemností, která má být doručena do ciziny skrze ministerstvo zahraničních věcí, je třeba předložit ministerstvu financí její opis.

(3) Jde-li o doručení do státu, se kterým je doručování ve věcech daňových (správních) upraveno platnou mezinárodní smlouvou, řídí se způsob doručení ustanovením této smlouvy.

(4) Písemnosti určené do ciziny tuzemským příslušníkům zaměstnaným u československých zastupitelských úřadů v cizině předloží národní výbor s návrhem na doručení přímo ministerstvu zahraničních věcí. Také v těchto případech se připojí opis písemnosti, která má být do ciziny doručena.

(5) Je-li z důvodů zvlášť naléhavých nezbytné nutné, aby podle obsahu doručované písemnosti byl proveden nějaký úkon, který přísluší vykonat poplatníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo písemnost doručit na jeho adresu do ciziny, podá národní výbor lidovému soudu návrh, aby soud ustanovil poplatníkovi opatrovníka podle § 61 odst. 2 občanského zákoníka. Národní výbor zároveň předloží soudu písemnost, která má být poplatníkovi doručena, a návrh vyhlášky, kterou je třeba uveřejnit vyvěšením na soudní desce, po případě i jiným způsobem. Doručení se pokládá za vykonané, jakmile byla vyhláška na soudní desce vyvěšena a písemnost doručena opatrovníkovi.