Bezpečnost a kázeň v silničním provozu.

(1) V blízkosti železničních přejezdů jsou uživatelé silnice povinni počínat si obzvláště opatrné, aby svým jednáním neohrozili sebe nebo jiné a nerušili železniční a silniční provoz. Jsou povinni dbát železničních výstražných znamení, návěstí a polohy závor a musí se včas přesvědčit, že nehrozí nebezpečí.

(2) Není dovoleno vstupovat nebo vjíždět na železniční přejezd,

a) jakmile na přejezdu zazní zvukové výstražné znamení nebo se již sklánějí závory,

b) je-li dáváno znamení „Stůj!” červeným světlem světelného zařízení na přejezdu nebo osobou střežící přejezd, červeným praporkem anebo červeným světlem pohybovaným v kruhu,

c) jestliže je slyšet pískání nebo jiné znamení přijíždějícího vlaku nebo jiného železničního vozidla anebo je-li je již vidět.

(3) Každý, kdo je za okolností uvedených v odstavci 2 v prostoru mezi výstražnými kříži nebo mezi závorami, musí jej okamžitě opustit.

(4) Není dovoleno vjíždět na přejezd, není-li na druhé straně dosti místa k projetí. Vozidla smějí přejíždět přes přejezd oběma směry jen v jednom proudu.

(5) Řidiči motorových vozidel pro hromadnou dopravu osob a řidiči všech vozidel vezoucích hořlavé nebo výbušné látky musí zastavit před každým přejezdem, a to v takové vzdálenosti, z níž je rozhled na železniční trať. To platí i pro městská kolejová vozidla. V uzavřených osadách třeba zastavit jen před přejezdem bez závor a bez světelného výstražného zařízení. Řidiči ostatních motorových vozidel jsou před přejezdem a při jeho přejíždění povinni snížit rychlost nejméně na 25 km za hodinu. Pro přejíždění vleček ustanovení o zastavení před přejezdem neplatí.

(6) Řidiči motorových vozidel nesmějí při přejíždění přejezdu měnit převodový stupeň ani jet bez zařazeného převodového stupně.

(1) Snadno zápalné, výbušné nebo jinak nebezpečné náklady lze dopravovat jen v technicky naprosto bezzávadných vozidlech vybavených protipožárním zařízením a zneškodňujícími prostředky. Používat vozidel s generátorovým nebo parním pohonem pro přepravu nebezpečných nákladů je zakázáno.

(2) Vozidla přepravující zápalné látky musí mít po stranách a vzadu nápis „Nebezpečí ohně”. Při dopravě výbušného nebo jiného nebezpečného nákladu musí být vozidlo opatřeno nápisem „Nebezpečný náklad”. Nápisy třeba provést černým písmem na bílém podkladě písmeny vysokými 20 cm.

(3) K řízení vozidel dopravujících nebezpečné náklady smějí být připuštěni jen zkušeni řidiči, pokud možno dobře obeznámení s cestou.

(4) Přepravovaný náklad musí být tak zajištěn, aby za jízdy nehrozilo nebezpečí ohně nebo výbuchu. Sedět na nákladu a dopravovat ve vozidle jiné osoby než ty, které náklad doprovázejí, je zakázáno.

(5) Motorová vozidla přepravující výbušiny mohou jet jen takovou rychlostí, která nezpůsobuje silné nárazy a otřesy.

(6) Řidič jedoucí s nebezpečným nákladem nesmí mít u sebe snadno zápalné látky, prudce vozidlo rozjíždět nebo brzdit, nesmí jezdit s vypnutou spojkou a vzdalovat se od vozidla. Všem osobám jedoucím ve voze s nebezpečným nákladem je zakázáno kouřit.

(7) Nebezpečný náklad musí doprovázet osoba, která dobře zná vlastnosti nákladu a dovede s ním zacházet.

(8) Pro dopravu zápalných, výbušných nebo jinak nebezpečných nákladů vozidly ozbrojených sborů platí zvláštní předpisy.

(1) Při doplňování pohonných hmot zařadí se motorová vozidla u čerpacích stanic do proudu ve směru jízdy tak, aby nepřekážela mimojedoucím vozidlům. Od vozidla, které čerpá pohonné hmoty, musí následující vozidlo zastavit ve vzdálenosti nejméně 3 m. Další vozidla zachovávají vzdálenost nejméně 1 m.

(2) Při doplňování pohonných hmot musí byt motor v klidu a zapalování vypnuto. Řidičům není dovoleno u čerpacích stanic vzdalovat se od vozidla.

(3) V okruhu 15 m od čerpací stanice je zakázáno kouřit, seřizovat a rozebírat motor a provádět jeho opravy.

(4) Vozidlům ozbrojených sborů, požární ochrany a záchranné služby přísluší právo přednostního zásobování.

(1) Překážky na silnici, které brání plynulému provozu nebo ohrožují jeho bezpečnost, musí být neprodleně odstraněny. O odstranění překážky je povinen se postarat především ten, kdo ji způsobil. Nestalo-li se tak, bude překážka odstraněna na jeho náklad. Překážkou provozu může také být opuštěné vozidlo, na př. na místě, kde je zákaz stání nebo vozidlo neosvětlené.

(2) Překážky, které vznikly v souvislosti s nehodou v silničním provozu, pří níž došlo k usmrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, smějí však být odstraněny jen se souhlasem vyšetřujícího orgánu.

(3) Není-li možno překážku silničního provozu neprodleně odstranit, třeba ji označit tak, aby ji ostatní uživatelé silnice včas zpozorovali, na př. za dne červeným praporkem rozměrů 20 cm × 20 cm, za snížené viditelnosti červeným výstražným světlem, není-li překážka osvětlena odjinud. Povinnost označit překážku mají osoby uvedené v odstravci 1, které jsou také povinny ohlásit překážku, provozu místnímu národnímu výboru.

(4) Jsou-li na silnici prováděny opravné práce, které vyžadují úplného nebo částečného uzavření silnice, je třeba takovou překážku provozu označit červenobílými zábranami a za snížené viditelnosti také červeným světlem s červenými odrazovými skly. Na provádění opravných prací, které nevyžadují ani částečného uzavření silnice, stačí upozornit značkou „Práce na silnici” nebo červeným praporkem, za snížené viditelnosti červeným světlem. Označení je povinen provést ten, kdo práce provádí; zodpovědným je vedoucí prací.

(5) Pro určité účely, při nichž musí být použito také vozovky, jako na př. při měření, může hlavní dopravní inspektorát povolit, aby k zajištění bezpečnosti pracovníků bylo používáno přenosných dopravních značek.

(1) Došlo-li v silničním provozu k nehodě, je každý, kdo měl na ní účast, povinen postarat se podle možnosti o to, aby následky nehody byly omezeny na nejmenší míru. Zejména musí okamžitě zastavit, poskytnout pomoc postiženým osobám a na jejich požádání prokázat svoji totožnost občanským průkazem, a jde-li o řidiče motorového vozidla, též řidičským průkazem.

(2) Nelze-li přivolat okamžitou pomoc, vyžaduje-li to povaha zranění nebo žádá-li o to zraněná osoba, je řidič motorového vozidla, který měl účast na nehodě, vždy povinen dovézt postiženého do nejbližšího zdravotnického zařízení a prokázat tam svoji totožnost.

(3) Došlo-li při nehodě k umrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, jsou účastníci nehody povinni setrvat na místě až do příchodu orgánů národní bezpečnosti a nesmí učinit žádná opatření, která by byla na újmu řádného úředního vyšetření nehody, zejména nesmí hýbat s vozidly, která měla na nehodě účast. Účastníci nehody se mohou vzdálit teprve se souhlasem orgánů Sboru národní bezpečnosti. To se netýká dopravy zraněných osob do zdravotnického zařízení a ohlášení nehody.

(4) Každou nehodu, při níž došlo k újmě na zdraví nebo k věcné škodě nikoliv nepatrné, jsou účastníci povinni hlásit nejbližšímu orgánu národní bezpečností nebo místnímu národnímu výboru. Těmže orgánům je třeba současně oznámiv každou škodu, jež byla při nehodě způsobena na silnici nebo na jiném veřejném zařízení.

(1) Uživatelé silnice nesmějí ji poškozovat, znečišťovat nebo opotřebovávat nad obvyklou míru, zejména při opravách nebo obsluze vozidla nebo při dopravě, nakládání a skládání nákladu. Je zakázáno používat zařízení nebo činit taková opatření, která jsou s to poškodit nebo opotřebit silnici nad obvyklou míru, na př. při brzdění nebo při užíváni přírub na kolech traktorů.

(2) Koně a jiná zvířata smějí být opatřena podkovami s ostrými ozuby nebo ostrozubými hmatci, jen je-li na silnici náledí.

(3) Sněhové řetězy musí být při užívání tak napjaty, aby netloukly do vozovky. Smí jich být použito jen u vozidel s pryžovými obručemi a jen v době, kdy jízda s nimi je bezpečnější.

(4) Používat saní nebo vláčet na silnici kmeny anebo jiné předměty, jimiž by mohla být poškozena, je dovoleno, jen je-li silnice pokryta dostatečně silnou sněhovou nebo ledovou vrstvou.

(1) Těm, kteří nedbají pravidel silničního provozu, neuposlechnou pokynů orgánů řídících silniční provoz nebo nedbají pokynů vyjádřených dopravními značkami, může být dopravními orgány — bez újmy trestních opatření — uloženo, aby se na vlastní útraty zúčastnili povinného školení o pravidlech silničního provozu.

(2) Povinné školení provádí Svaz pro spolupráci s armádou pod dohledem a za řízení ministerstva národní bezpečnosti nebo orgánů jím k tomu pověřených.

(3) Doba školení nesmí být delší než 3 hodiny. Pokud povinné školení má být prováděno mimo bydliště osoby k němu povolané, nesmí být místo školeni vzdáleno vice než 5 km.

b) umisťování zařízení nebo předmětů na silnicích, jako prodejních, zábavních a jiných podobných zařízení (na př. reklam, užívání tlampačů),

c) skládání jakýchkoliv věcí na silnici, nemají-li být neprodleně odstraněny,

(1) K užívání silnic k provozu nad obvyklou míru je třeba povolení. Takovým užíváním je zejména:

a) pořádání shromáždění a průvodů, závodů, soutěží a jiných podobných podniků na silnici,

e) doprava zvláště těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry a váha přesahují stanovenou míru.

d) pořádání podniků, umisťování věcí a zařízení (na př. hospodářských, kulturních, zábavních, skladů, prodejen a j.) v přímém okolí silnice, jestliže by jejich provozem nebo umístěním, po případě provozním ruchem jimi vyvolaným mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu,

(2) Povolení k zvláštnímu užívání silnice lže odvolat nebo jeho platnost vázat na splnění podmínek, které mohou být stanoveny i dodatečně.

(3) Povolení uděluje dopravní inspektorát příslušný podle toho, jde-li o provoz v okrese, kraji nebo více krajích, a to v součinnosti s příslušnými národními výbory.