(1) Za vysílací radioelektrické stanice (dále jen „vysílací stanice“) se považují zařízení stanovená vyhláškou č. 54/1951 Ú. l. I, o vymezení pojmu vysílací radioelektrické stanice.

(2) Za vysílací stanice se považují také:

(3) K podstatným součástem podle odst. 2 písm. b) náležejí zejména vysílací elektronky, pevné a proměnné kondensátory, frekvenční krystaly, oscilační cívky, odpory, síťové transformátory pro usměrňovače o příkonu nad 100 W, mikrofony a klíčovací přístroje, pokud jsou sestrojeny způsobem obvyklým ve vysílací technice. Za soubor určený k sestavení vysílací stanice se tyto součástky považují jen tehdy, stačí-li k sestavení úplné nebo neúplné stanice a nejsou-li přitom zapojeny v zařízeních, sloužících k jiným účelům než radioelektrickému vysílání.

a) stanice neúplné, t. j. takové, ve kterých chybí některé součástky, po jejichž doplnění lze uvést stanici do provozu.

b) soubory podstatných součástí, jež jsou určený k sestavení vysílací stanice.