(1) Za vysílací radioelektrické stanice (dále jen „vysílací stanice“) se považují zařízení stanovená vyhláškou č. 54/1951 Ú. l. I, o vymezení pojmu vysílací radioelektrické stanice.

(2) Za vysílací stanice se považují také:

a) stanice neúplné, t. j. takové, ve kterých chybí některé součástky, po jejichž doplnění lze uvést stanici do provozu.

b) soubory podstatných součástí, jež jsou určený k sestavení vysílací stanice.

(3) K podstatným součástem podle odst. 2 písm. b) náležejí zejména vysílací elektronky, pevné a proměnné kondensátory, frekvenční krystaly, oscilační cívky, odpory, síťové transformátory pro usměrňovače o příkonu nad 100 W, mikrofony a klíčovací přístroje, pokud jsou sestrojeny způsobem obvyklým ve vysílací technice. Za soubor určený k sestavení vysílací stanice se tyto součástky považují jen tehdy, stačí-li k sestavení úplné nebo neúplné stanice a nejsou-li přitom zapojeny v zařízeních, sloužících k jiným účelům než radioelektrickému vysílání.