(1) Při zvýšení a snížení daně podle §§ 7 a 8 zákona a §§ 1 a 2 vládního nařízení č. 43/1953 Sb., kterým se upravují procenta zvýšení a snížení daně ze mzdy, přihlíží se u rozvedeného poplatníka též k dětem z rozvedeného manželství, které s poplatníkem nežijí ve společné domácnosti, na něž však poplatník platí

(2) Ustanovení § 8 odst. 2 zákona se na poplatníky uvedené v odstavci 1 nevztahuje; poplatníku, který platí výživné pouze na jedno dítě, zvyšuje se daň místo o 100% pouze o 66% daně.

(3) Beze zření na ustanovení odstavců 1 a 2 uznají se děti za vyživované tím z rodičů, u kterého žijí; takovému poplatníku se započte podle § 8 odst. 2 zákona jedna osoba navíc.

(4) Ustanoveni odstavců 1 až 3 se užije obdobně v připadech, kdy poplatník — aniž by byl rozveden — trvale nežije s manželem ve společné domácnosti, a v případech, kdy poplatník platí výživné na své děti zrozené mimo manželství.

(5) Manžel, který je s poplatníkem rozveden anebo který s ním nežije trvale ve společné domácnosti, pokládá se za osobu vyživovanou poplatníkem, jestliže nemá příjmy přesahující 200 Kčs měsíčně a poplatník mu platí na úhradu osobních potřeb alespoň částku 100 Kčs měsíčně; přitom nerozhoduje, byla-li tato úhrada přiznána nebo schválena soudem či nikoliv.

(6) Poplatník prokáže plátci každoročně nárok na úlevy podle této vyhlášky potvrzením příslušného okresního národního výboru a oznámí mu neprodleně všechny změny. Bude-li potvrzení plátci předloženo do 30. listopadu 1953, bude platit již pro zdanění mezd vyplacených po 30. září 1953.

a) výživné určené nebo schválené soudem, při čemž výše výživného nerozhoduje,

b) výživné, které nebylo určeno nebo schváleno soudem, v částce alespoň 100 Kčs měsíčně na jedno dítě; platí-li poplatník výživné na více dětí a úhrn výživného nečiní tolik, aby na každé z nich připadla alespoň částka 100 Kčs, přihlédne se jen k tolika dětem, kolikrát 100 Kčs poplatník platí na výživné měsíčně.