§ 1
(1) Při zvýšení a snížení daně podle §§ 7 a 8 zákona a §§ 1 a 2 vládního nařízení č. 43/1953 Sb., kterým se upravují procenta zvýšení a snížení daně ze mzdy, přihlíží se u rozvedeného poplatníka též k dětem z rozvedeného manželství, které s poplatníkem nežijí ve společné domácnosti, na něž však poplatník platí
a) výživné určené nebo schválené soudem, při čemž výše výživného nerozhoduje,
b) výživné, které nebylo určeno nebo schváleno soudem, v částce alespoň 100 Kčs měsíčně na jedno dítě; platí-li poplatník výživné na více dětí a úhrn výživného nečiní tolik, aby na každé z nich připadla alespoň částka 100 Kčs, přihlédne se jen k tolika dětem, kolikrát 100 Kčs poplatník platí na výživné měsíčně.
(2) Ustanovení § 8 odst. 2 zákona se na poplatníky uvedené v odstavci 1 nevztahuje; poplatníku, který platí výživné pouze na jedno dítě, zvyšuje se daň místo o 100% pouze o 66% daně.
(3) Beze zření na ustanovení odstavců 1 a 2 uznají se děti za vyživované tím z rodičů, u kterého žijí; takovému poplatníku se započte podle § 8 odst. 2 zákona jedna osoba navíc.
(4) Ustanoveni odstavců 1 až 3 se užije obdobně v připadech, kdy poplatník — aniž by byl rozveden — trvale nežije s manželem ve společné domácnosti, a v případech, kdy poplatník platí výživné na své děti zrozené mimo manželství.
(5) Manžel, který je s poplatníkem rozveden anebo který s ním nežije trvale ve společné domácnosti, pokládá se za osobu vyživovanou poplatníkem, jestliže nemá příjmy přesahující 200 Kčs měsíčně a poplatník mu platí na úhradu osobních potřeb alespoň částku 100 Kčs měsíčně; přitom nerozhoduje, byla-li tato úhrada přiznána nebo schválena soudem či nikoliv.
(6) Poplatník prokáže plátci každoročně nárok na úlevy podle této vyhlášky potvrzením příslušného okresního národního výboru a oznámí mu neprodleně všechny změny. Bude-li potvrzení plátci předloženo do 30. listopadu 1953, bude platit již pro zdanění mezd vyplacených po 30. září 1953.
§ 2
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1953.