Celní kontrola a celní řízení.

Doprava zboží přes hranice.

Celní řízení.

Všeobecná oprávnění celní správy a povinnosti vůči celní správě.

Všeobecná ustanovení.

Druhy celního řízení.

I. Celní kontrola.

II. Zvláštní povinnosti orgánů a podniků veřejné dopravy.

III. Celní náhrada.

(1) Kdo jakýmkoliv způsobem dopravuje zboží z ciziny nebo do ciziny, musí je dodat pohraniční celnici se stanovenými doklady k celnímu řízení.

(2) Cestující osoby, které přestupují hranici, jsou povinny dostavit se k pohraniční celnici a podrobit se celnímu řízení.

(3) Celní správa může povolit výjimky a odchylky.

(1) Zboží smí být dopravováno přes hranice jen po celních cestách a ve stanovenou dobu. Celní správa může povolit výjimky.

(2) Celními cestami jsou úseky železničních, silničních a vodních tratí vedoucích od hranic k pohraniční celnici, přístavy v hraničních vodách otevřené pro veřejnou dopravu a při letecké dopravě letové cesty mezi hranicí a celním letištěm; celní cesty stanoví ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

(3) Doprava po celní cestě musí být provedena bez průtahu, beze změny nákladu a bez odbočení s celní cesty. Ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády může zavést obdobná omezení i pro dopravu zboží z ciziny a do ciziny prováděnou motorovými vozidly na silnicích navazujících na celní cestu.

(4) Doprava přes hranice podléhá celní kontrole.

(1) K dopravě zboží z ciziny a do ciziny smí být používáno jen dopravních prostředků, které nemají nesnadno objevitelných prostorů, jsou zařízeny tak, aby se daly s hlediska celního bezpečně uzavřít, a vyhovují mezinárodním úmluvám.

(2) Ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády stanoví podrobnosti a výjimky. Stejným způsobem může nařídit, že za dopravy po celní cestě smí být zboží v dopravních prostředcích uloženo jen na určitých místech.

(2) Celní řízení provádí celnice na návrh celního účastníka (§ 14), v součinnosti s ním a zásadně na základě prohlídky zboží a dokladů, aby se zjistilo, za jakých podmínek a pro koho může celní správa vzhledem k platným předpisům propustit zboží do navrženého oběhu.

(1) Se zbožím dováženým, vyváženým a prováženým a se zbožím přepravovaným přes cizí státní území může být nakládáno, pokud není jinak stanoveno, až po provedení celního řízení a jen s omezením v tomto řízení uloženým.

(3) Ministr zahraničního obchodu stanoví v dohodě se zúčastněnými členy vlády, v kterých případech a za jakých podmínek se výjimečně z důležitých důvodů upouští od celní prohlídky.

(4) Celní řízení se provádí zpravidla v místnostech nebo prostorech určených celní správou v dohodě s orgány a podniky veřejné dopravy (celniště). Zboží, které má být podrobeno celnímu řízení, musí být zpravidla dodáno celnici na určené místo a smí být odvezeno, až je celnice propustí. Celní správa může povolit výjimky.

(2) Celní účastník jedná sám nebo prostřednictvím zástupce. Jsou-li pochybnosti, musí zástupce prokázat své oprávnění písemnou plnou mocí.

(1) Celním účastníkem je ten, kdo může se zbožím, které podléhá celnímu řízení, nakládat, ať již je má u sebe, nebo u někoho jiného. V případech, ve kterých nemusí být zboží k celnímu řízení znovu dodáno, je celním účastníkem ten, kdo předloží doklad o provedení celního řízení, kterému bylo zboží posledně podrobeno.

(3) O tom, koho dopravní podnik užije při dopravě zboží k obstarávání úkolů, s nimiž je celní řízení nutně spojeno, platí, že byl dopravním podnikem k celnímu řízení zmocněn.

(1) Návrh na celní řízení se podává, pokud není jinak stanoveno, až po dodání zboží celnici a ve stanovené lhůtě.

(2) Návrh na celní řízení musí obsahovat všechny údaje potřebné k provedení tohoto řízení a musí být doložen stanovenými doklady.

(3) Celní účastník je oprávněn prohlídkou zboží pod celním dohledem zjistit údaje potřebné pro návrh.

(4) Celní účastník může měnit návrh na celní řízení, dokud se ještě nezačalo s celní prohlídkou. Po tomto okamžiku až do projednání zboží může celní účastník měnit návrh, jen pokud jde o druh celního řízení.

(1) Celní orgán provede na základě návrhu prohlídku zboží. Celní účastník je povinen podle pokynů celnice připravit zboží k prohlídce, podávat potřebná vysvětlení a strpět odebrání vzorků potřebných pro celní řízení.

(2) Podle výsledku prohlídky a se zřetelem k předloženým dokladům a k podanému vysvětlení celnice rozhodne, zda je propustí do navrženého oběhu, za jakých podmínek a pro koho (projedná zboží).

(4) Rozhodnutí o propuštění zboží k vývozu (§§ 22 a 23) celnice na návrh celního účastníka zruší, jestliže zboží ještě nevystoupilo do ciziny. Celnice může před tímto rozhodnutím požadovat, aby jí bylo zboží s potřebnými doklady dodáno.

(3) Jakmile budou splněny podmínky rozhodnutí, propustí celnice zboží do navrženého oběhu, a to zpravidla tím, že vydá doklad o provedeném celním řízení.

(1) Nepodá-li celní účastník návrh na celní řízení ve stanovené lhůtě, učiní celnice na jeho náklad a nebezpečí vhodné opatření, aby se zabránilo nedovolenému nakládání se zbožím; zejména může z úřední povinnosti uložit zboží v celním skladišti.

(2) Není-li návrh úplný nebo není-li řádně doložen nebo nepředloží-li celní účastník ve stanovené lhůtě potřebné doklady nebo nepodá-li požadované vysvětlení, celnice návrh odmítne a naloží se zbožím způsobem uvedeným v předcházejícím odstavci.

(3) Nepodá-li celní účastník řádný návrh a potřebné vysvětlení ani do dalších 3 dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do dalších 30 dnů, po uplynutí lhůty zmíněné v odstavci 1, po případě v odstavci 2, celní správa prodá zboží podle předpisů o dražbách mimo exekuci. Celní správa může tyto třídenní a třicetidenní lhůty prodloužit nebo zkrátit. Z výtěžku dražby se uhradí především dražební náklady, pak náklady spojené s úschovou, dále clo a dávky, po případě celní náhrada (§ 30). Zbytek výtěžku se vyplatí tomu, kdo prokáže, že byl celním účastníkem; nepřihlásí-li se oprávněný do roka po prodeji zboží, připadne tento zbytek státu.

(4) Celní správa může stejným způsobem prodat i projednané zboží, nebudou-li ve stanovené lhůtě splněny podmínky pro jeho propuštění. S výtěžkem naloží celní správa podle ustanovení odstavce 3.

(2) Celní účastník odpovídá za splnění závazků vzniklých projednáním zboží, dokud neodevzdá celnímu zájemci uvedenému v návrhu na celní řízení doklad o provedeném celním řízení a dokud nevydá celnímu zájemci zboží v těch případech, v nichž vydání zboží přichází v úvahu.

(1) Celním projednáním zboží vznikají, pokud není jinak stanoveno, oprávnění a závazky celnímu zájemci. Celním zájemcem je ten, pro koho celnice propustí zboží do navrženého oběhu. Celní účastník musí osvědčit správnost údajů o osobě celního zájemce obsažených v návrhu.

(4) Celní správa může též dát souhlas, aby se jí někdo zaručil za splnění závazků vzniklých projednáním zboží; rukojmí je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Celní správa může od rukojmího požadovat splnění závazků, i když neupomenula hlavního dlužníka.

(3) Celní správa může se souhlasem dotčených osob povolit, aby třetí osoba převzala zcela nebo zčásti oprávnění a závazky vzniklé projednáním zboží.

(2) Vyvážené zboží se propustí do volného nebo do záznamního oběhu v cizině. Zboží projednané k vývozu jinou než pohraniční celnicí se k výstupu do ciziny poukazuje; může být též uskladňováno v celním skladišti.

(5) Zboží propuštěné do záznamního oběhu, zboží poukázané, zboží uskladněné a zboží propuštěné k vývozu, které ještě nevystoupilo do ciziny, podléhá celní kontrole a celnímu řízení. Ministr zahraničního obchodu stanoví, v kterých případech podléhá celní kontrole i zboží propuštěné do volného oběhu.

(4) Zboží, které má být přepraveno přes cizí státní území, se zpravidla poukazuje.

(3) Provážené zboží se poukazuje nebo uskladňuje.

(1) Dovážené zboží se propustí buď do volného nebo do záznamního oběhu v tuzemsku; dokud se tak nestane, zboží se poukazuje nebo uskladňuje.

I. Dovoz.

(2) Ministr zahraničního obchodu stanoví, k jakým účelům lze zboží do záznamního oběhu dovážet.

(3) V dovozu zaznamenané zboží může být ponecháno v tuzemsku jen po propuštění do volného oběhu v tuzemsku.

(1) Do záznamního oběhu v tuzemsku se propustí zboží dovážené s podmínkou, že bude ve stanovené lhůtě vyvezeno zpět do ciziny. Celní správa může povolit, aby bylo vyvezeno ve změněném stavu.

II. Vývoz.

(3) Ve vývozu zaznamenané zboží může být ponecháno v cizině jen po propuštění do volného oběhu v cizině.

(2) Ministr zahraničního obchodu stanoví, k jakým účelům lze zboží do záznamního oběhu vyvážet.

(1) Do záznamního oběhu v cizině se propustí zboží vyvážené s podmínkou, že bude ve stanovené lhůtě dovezeno zpět. Celní správa může povolit, aby bylo dovezeno zpět ve změněném stavu.

III. Pomocné druhy celního řízení.

(3) Jestliže dopravní podnik odevzdá jako celní zájemce poukázané zboží dalšímu dopravnímu podniku k dopravě, přechází povinnost uvedená v předcházejícím odstavci na každý další dopravní podnik.

(2) Výstup poštovních zásilek prokáže pošta podle svých předpisů.

(1) Celnice poukazuje zboží, jestliže zboží má být dopraveno pod celní kontrolou k jiné celnici k dalšímu celnímu řízení.

(2) Celní zájemce je povinen dodat zboží celnici, které bylo zboží poukázáno, ve stanovené lhůtě, v nezměněném stavu a s neporušenou celní závěrou.

(1) Výstup projednaného zboží dopravovaného do ciziny potvrzuje pohraniční celnice bez návrhu, jestliže celní účastník předloží potřebné doklady.

(5) Celní správa stanoví podmínky pro provozování celního skladiště a způsob, jakým je možno nakládat se zbožím v provozním skladišti dopravních podniků.

(4) Celní správa může výjimečně povolit, aby zboží bylo projednáno k uskladnění za obdobných podmínek i na jiném místě než v celním skladišti.

(3) Provozovatel celního skladiště je povinen řádně uschovávat zboží a nesmí podnikat nic, čím by se změnil jeho stav.

(2) Celní zájemce je povinen se starat, aby zboží uložené ve skladišti bylo udržováno v dobrém a nezměněném stavu. Se souhlasem celní správy je oprávněn se zbožím též jinak účelně nakládat.

(1) Celnice projedná zboží k uložení v celním skladišti, jestliže to celní účastník navrhne.

f) v celním pohraničním pásmu a v území určeném podle předpisu o ochraně státních hranic zastavovat osoby a prohlížet jejich zavazadla, zastavovat silniční vozidla a plavidla, prohlížet je, jakož i jejich náklad a průvodní listiny.

e) přesvědčit se, zda dopravní podnik plní své povinnosti vůči celní správě a zda jeho zařízení, určená nebo používaná k dopravě nebo k úschově zboží podléhajícího celní kontrole, vyhovují celním předpisům,

d) nahlížet do záznamů a dokladů výrobních, obchodních a dopravních podniků, týkajících se zboží podléhajícího celní kontrole a vstupovat do místností a prostorů těchto podniků a do prostorů, v nichž je zboží podléhající celní kontrole,

c) přesvědčit se, zda není se zbožím [písm. a)] nakládáno nedovoleným způsobem,

a) mít pod přímým dohledem nebo dát pod celní závěru zboží dopravované mezi hranicí a pohraniční celnicí, zboží uskladněné a poukazované, zboží zaznamenané a zboží projednané k vývozu,

b) dát pod přímý dohled podniky, jimž byla povolena celní úleva,

(2) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, nemůže celní správa zadržovat zboží osobě, která při jeho nabytí nevěděla a ani z okolností nemohla poznat, že jde o zboží uniklé celní kontrole.

(1) Jestliže zboží uniklo nebo se vyhnulo celní kontrole nebo jestliže se naložilo se zbožím nedovoleným způsobem, je celní správa oprávněná zboží stíhat a bez ohledu na práva třetích osob je zadržet, aby se zajistilo další řízení, zejména vyměření a vybrání celní náhrady.

(2) Orgány a podniky veřejné dopravy opatří místnosti potřebné pro výkon celní služby. Ministři zahraničního obchodu, železnic a dopravy stanoví, za jakých podmínek budou přepravováni celní zaměstnanci při výkonu služby.

(1) Orgány a podniky veřejné dopravy upraví jízdní řády tak, aby celnice měly dostatek času pro provedení celního řízení.

(3) Celní náhrada se vyměří podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo posledně před vznikem povinnosti k náhradě projednáno, a neprošlo-li celním řízením, podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo dopraveno přes hranici.

(1) Kdo odejme zboží celní kontrole, ačkoli ví, že jde o zboží takové kontrole podléhající, nebo kdo nedodrží povinnosti uložené mu tímto zákonem nebo povinnosti, týkající se nakládání se zbožím, uložené mu v celním řízení, je povinen zaplatit celní správě celní náhradu.

(2) Základem pro vyměření celní náhrady je clo a cena zboží.

(5) Povinnost k celní náhradě se nedotýká povinnosti zaplatit clo, bude-li zboží projednáno do volného oběhu.

(4) Celní správa může požadovat celní náhradu až do plné výše základu.

(2) Promlčecí doba počíná prvním dnem roku, který následuje po roce, v němž nastala skutečnost zakládající povinnost k celní náhradě. Opatření směřující k vyměření nebo k vymáhání celní náhrady, pokud bylo sděleno osobě povinné k náhradě, má za následek, že prvním dnem příštího roku počíná nová promlčecí doba.

(1) Právo státu vyměřit a vymáhat celní náhradu se promlčuje ve třech letech.