(1) Ztrátu (zničení) vkladní knížky ohlásí a zavedení umořovacího řízení může navrhnout vlastník nebo ten, kdo má na vkladní knížce právní zájem (dále jen „navrhovatel“), a to u ústavu, který ji vydal; přitom musí uvést všechny údaje nutné ke zjištění totožnosti vkladní knížky. Žádost o umoření může podat i ten, kdo na podkladě pravomocného rozhodnutí vede exekuci na vydání vkladní knížky proti osobě neznámého pobytu.

(2) Ústav oznámí ihned všem místům, u kterých je možno požadovat výplatu, zákaz výplaty; zákaz výplaty a zahájení umořovacího řízení poznamená na účtu vedeném o vkladní knížce.

(3) Zahájení umořovacího řízení oznámí ústav vyhláškou, která se na dobu šedesáti dnů vyvěsí v místě přístupném pro strany v té provozovně ústavu, kde je vklad na účtě veden, a v té provozovně, v jejímž obvodu má navrhovatel bydliště. Ve vyhlášce se uvede, že po bezvýsledném uplynutí šedesáti dnů ode dne v ní uvedeného stane se vkladní knížka neplatnou a bude za ni navrhovateli vydána vkladní knížka nová.

(4) O zahájení umořovacího řízení zpraví ústav navrhovatele a všechny osoby, které podle jeho vědomostí by mohly mít ke knížce nějaký vztah (dále jen „účastníci“).