(1) Spor rozhoduje státní arbitr spolu s představiteli sporných stran (jejich zástupci); za každou stranu se účastní rozhodování vždy jeden představitel (jeho zástupce). Nelze-li spor takto rozhodnout, zejména proto, že se představitelé stran nedohodnou, nebo proto, že jejich dohoda by byla v rozporu s obecným zájmem, zejména s potřebami hospodářského plánování, rozhodne spor státní arbitr sám. Nedostaví-li se představitel jedné nebo obou stran, může státní arbitr rozhodnout spor v jejich nepřítomnosti.

(2) Složitý spor může dát hlavní arbitr rozhodnout třemi státními arbitry, z nichž jeden předsedá.

(3) Je-li aspoň jedna ze stran financována ze státního rozpočtu, přizve se k arbitrážnímu jednání zástupce ministerstva financí; je-li financována z rozpočtu některého národního výboru, přizve se zástupce finančního orgánu národního výboru, o jehož rozpočet jde.