Součinnost občanů.
Osobní pomoc.
Věcná pomoc.

(1) Každý je povinen v zájmu celku poskytovat podle svých sil osobní pomoc při zamezování a zdolávání požárů, jiných živelních pohrom nebo nehod, jak vyplývá z dalších ustanovení tohoto oddílu. Z této povinnosti jsou vyňati příslušníci jiných států, pokud jim přísluší právo exteritoriality.

(2) Ministr vnitra může stanovit, které osoby jsou se zřetelem na zdravotní stav, povolání nebo jiné důležité zájmy společnosti osvobozeny od výkonu osobní pomoci pro účely požární ochrany.

(1) Každý, kdo zpozoruje požár, který může sám ihned uhasit, je povinen neprodleně tak učinit. Není-li to možné, je povinen bezodkladně učinit poplach a oznámit to tak, aby jednotka požární ochrany mohla co nejdříve zakročit. Tuto povinnost má i ten, kdo byl o požáru zpraven osobou, která pro vážné překážky nemůže učinit hlášení sama, nebo ten, kdo může požár hlásit rychleji než osoba, která požár zpozorovala.

(2) K hlášení požáru se použije všech vhodných prostředků. Jejich držitelé jsou povinni dát je k bezplatnému použití, po případě poskytnout i jejich obsluhu.

(1) Každý je zásadně povinen na vyzvání místního národního výboru, orgánu státního požárního dozoru nebo velitele jednotky požární ochrany osobně pomáhat při zásahu jednotky požární ochrany. Pro účely cvičení jednotky požární ochrany může uložit povinnost osobní pomoci jen místní národní výbor, vyžaduje-li to obecný zájem.

(2) K osobní pomoci náleží i služba v jednotce požární ochrany, k níž byl občan povolán místním národním výborem.

(1) Každý je povinen na vyzvání místního národního výboru, orgánu státního požárního dozoru nebo velitele jednotky požární ochrany dát pro účely zásahu k použití dopravní prostředky, pohonné hmoty a jiné potřebné prostředky, které má u sebe, zejména hasičské nářadí, jakož i zásoby a zdroje vody. Pro účely cvičení jednotky požární ochrany může takovou povinnost uložit jen místní národní výbor, a to pouze tehdy, vyžaduje-li to obecný zájem.

(2) O hlášení služebních zpráv z místa zásahu platí obdobně ustanovení § 55 odst. 2.

(1) Každý, kdo nakládá s nemovitostmi požárem postiženými nebo přímo ohroženými, je povinen dovolit přístup na pozemky a do budov k tomu účelu, aby se jich použilo k provedení úkolů nařízených k zamezení nebo zdolání požáru, po případě k provedení nařízených záchranných prací.

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny dovolit, aby místní národní výbor, orgán státního požárního dozoru nebo velitel jednotky požární ochrany učinil a provedl rozhodnutí nutná pro úspěšné zdolání požáru, pro zamezení jeho šíření nebo v zájmu úspěšného provedení záchranných prací, zejména vyklizení pozemků, odstranění objektů nebo jejich částí, ohrad nebo kultury.

(3) Povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 má i ten, kdo nakládá s okolními nemovitostmi, pokud je to nutné k účelnému zásahu jednotky požární ochrany.

(4) Vyžaduje-li to obecný zájem, může místní národní výbor uložit každému, kdo nakládá s nemovitostmi, aby dovolil jednotce požární ochrany pro účely cvičení přístup na pozemky a do budov.

(5) Zásah jednotky požární ochrany ve vojenských objektech, v podnicích s vojenskou správou a objektech ministerstva vnitra, jakož i v jiných objektech zvláštní důležitosti a použití těchto objektů a podniků pro účely zásahu nebo cvičení jednotky požární ochrany upraví ministr vnitra v dohodě s příslušným ministrem.