101/1954 Sb. — Vyhláška předsedy státní komise důchodového zabezpečení, kterou se stanoví, jak se určují nároky podle stanov v pensijním nadlepšení.

§ 1

Za nároky podle stanov ve smyslu § 3 odst. 2 nařízení se považují nároky stanovené k rozhodnému dni (§ 10) podle pensijních předpisů jednotlivých zařízení dosavadního pensijního nadlepšení a upravené podle dalších ustanovení této vyhlášky. Tyto nároky se v dalším označují jako „výchozí základ”.

§ 2

(1) Výchozím základem

a) v pensijním nadlepšení prováděném náhradními pensijními ústavy v likvidaci a nositeli pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah v likvidaci,

b) v pensijním pojištění na vyšší dávky na Slovensku a

c) v pensijním pojištění redaktorů
je rozdíl zjištěný k rozhodnému dni mezi výší nároku na starobní (invalidní) důchod z pojištění podle stanov a výší nároku na starobní (invalidní) důchod ze zákonného pojištění podle předpisů platných k rozhodnému dni.

(2) Zjištěný výchozí základ se zvyšuje o jednu desetinu příspěvků zaplacených po rozhodném dni, pokud zaměstnanecká část těchto příspěvku nebyla pojištěnci vrácena; sanační přirážka se nevčítá do zaplacených příspěvků.

(3) Jestliže se důchod příslušející podle stanov při dovršení čekací doby 60 příspěvkových měsíců nezvyšoval podle stanov již počínajíc 61. příspěvkovým měsícem, nýbrž teprve některým pozdějším příspěvkovým měsícem, snižuje se při zjišťování výchozího základu výše důchodu příslušejícího při dovršení čekací doby 60 příspěvkových měsíců tak, aby se důchod stejnoměrně zvyšoval již od 61. příspěvkového měsíce.^*)

(4) Nedovršil-li pojištěnec čekací dobu, určí se nárok tak, že se nárok, který by náležel podle ustanovení předchozích odstavců při dovršení čekací doby, sníží v poměru doby trvání členství k čekací době.

§ 3

(1) V pensijním nadlepšení, které provádějí zařízení pojišťující na pevný důchod za průměrný příspěvek, se vypočte výchozí základ tak, že se čtyřicetina pevného starobního (invalidního) důchodu zjištěného k rozhodnému dni násobí počtem celých roků, které účastník získal v pensijním nadlepšení, činí však nejméně 20% plného důchodu; u zařízení, kde se důchod skládá z pevné částky a z částek zvyšovacích, se použije při výpočtu výchozího základu ustanovení předchozí věty obdobně jen pro pevnou část důchodu.

(2) V pensijním nadlepšení, které provádějí zařízení, u nichž výše nároku závisí na příspěvcích stanovených se zřetelem na věk člena v době jeho vstupu do pojištění (do dne počátku členství), je výchozím základem starobní (invalidní) důchod určený k rozhodnému dni podle předpisů stanov, které upravují nároky při skončení členství.

§ 4

(1) V pensijním zaopatření osob, jejichž vynětí ze zákonného důchodového pojištění zaniklo před 1. říjnem 1948 [§ 6 odst. 1 písm. a) vládního nařízení č. 10/1953 Sb., o některých opatřeních v oboru pensijního nadlepšení], platí pro určení výchozího základu obdobně ustanovení § 2 odst. 1 a 2. Byl-li však výchozí základ pro některé soubory osob uvedených v předchozí větě stanoven již před vydáním této vyhlášky též podle zásad obsažených v § 2 odst. 3 a 4, považuje se takto stanovený základ za výchozí základ podle této vyhlášky.

(2) V pensijním nadlepšení osob, které sice nebyly, vyňaty ze zákonného důchodového pojištění před 1. říjnem 1948, u nichž však byly před tímto dnem splněny zákonné podmínky pro vynětí [§ 6 odst. 1 písm. b) vl. nař. č. 10/1953 Sb.], je výchozím základem příplatek, který zaručoval zaměstnavatel podle příslušného pensijního řádu (stanov) k rozhodnému dni nad míru nároků ze zákonného pojištění. Ustanovení § 2 odst. 2 až 4 platí obdobně.

§ 5

V pensijním zařízení Národní banky Československé je výchozím základem rozdíl mezi výší nároku na starobní (invalidní) důchod (výslužné), který by náležel z pensijního zaopatření podle pensijního řádu pro zaměstnance Národní banky Československé, a výší nároku na starobní (invalidní) důchod ze zákonného pojištění, jak vyplývá k rozhodnému dni podle předpisů platných tohoto dne. Ustanovení § 2 odst. 3 platí obdobně.

§ 6

V pensijním zaopatření zaměstnanců býv. Poštovní spořitelny v Praze, zaměstnanců býv. Jednotného zvazu českých zemědělců a zaměstnanců býv. Jednotného svazu slovenských rolníků platí pro určení výchozího základu i nadále zvláštní úprava provedená opatřením předsedy státní komise důchodového zabezpečení ze dne 14. prosince 1953. Ustanovení § 2 odst. 3 platí obdobně; zákonné nejnižší hranice důchodů z tohoto pensijního zaopatření se však úměrně snižuji.

§ 7

U ostatních zařízení pensijního nadlepšení, než která jsou uvedena v §§ 2 až 6, a u skupinového připojištění prováděného státním úřadem důchodového zabezpečení je výchozím základem nárok na starobní (invalidní) důchod z pensijního nadlepšení určený k rozhodnému dni podle dosavadních stanov (pensijního řádu, pojišťovací smlouvy a pod.) zařízení.

§ 8

Správní orgán zařízení uvedených v §§ 3 a 7 se může se souhlasem závodního zastupitelstva usnést, že se členům, kteří nezískali čekací dobu, zhodnotí doba členství; přitom se nárok určí způsobem stanoveným v § 2 odst. 4.

§ 9

Při určování nároku k rozhodnému dni podle této vyhlášky se hledí k obecným omezením výše nároků na starobní (invalidní) důchod, k nimž došlo podle zvláštních předpisů v době mezi 1. říjnem 1948 a 31. prosincem 1952.

§ 10

Určení rozhodného dne.
Pro zjištění podkladů pro úpravu je u zařízení pensijního nadlepšení uvedených v § 2 a §§ 4 až 6 rozhodným den 30. září 1948; u ostatních zařízení den, ke kterému bylo zastaveno placení příspěvků na pensijní nadlepšení, nejpozději však den 31. prosince 1952.

§ 11

Určení výchozího základu u důchodů.
U důchodů, na něž vznikl nárok do 31. prosince 1952^*), je výchozím základem výše důchodu stanovená podle předpisů platných k tomuto dni.

§ 12

Účinnost.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1954.