Základní ustanovení.

(1) Přeprava nákladů se provádí buď na určených tratích jízdami pravidelně se opakujícími (doprava pravidelná) nebo jízdami podle potřeby (na objednávku — doprava nepravidelná).

(2) Přeprava nákladů se provádí jako přeprava vozových nebo kusových zásilek.

(3) Za zásilku kusovou se považuje náklad o skutečné váze nejvýše 1500 kg, u nákladů neskladných (§ 11 odst. 1) nejvýše 800 kg, podaný pro jednoho příjemce nebo jedním odesilatelem.

(4) Ostatní náklady se považují za zásilky vozové.

(5) Za vozovou zásilku se považuje náklad, i když odpovídá ustanovením odstavce 3

b) žádá-li přepravce, aby takový náklad byl přepraven v určité lhůtě, kratší než jsou stanovené lhůty dodací nebo objednací a který by proto musel být přepraven samostatně zvláštní jízdou vozidla.

a) se kterým nelze pro jeho povahu, rozměry nebo z příkazu přepravce současně přepravovat jiné druhy nákladů nebo náklady pro jiné příjemce; toto ustanovení však neplatí, je-li ložný prostor nákladem využit,

(6) Podkladem pro výpočet úhrad za přepravu jsou údaje zapsané v přepravním dokladu. O vedení přepravního dokladu platí ustanovení automobilového přepravního řádu (vyhláška č. 198/1953 Ú. l.) a vyhláška o povinném vedení záznamů o výkonech nákladní automobilové dopravy č. 190/1953 Ú. l.

(1) Dovozné, t. j. náhrada za přepravu nákladů se počítá

a) u vozových zásilek (§ 2 odst. 4 a 5) podle sazeb stanovených za přepravní vzdálenost a váhu a podle tarifní třídy nákladu, bez zřetele k nosnosti vozidla a povaze silnic — sazby vozové — (§§ 6 až 10 a § 14)

c) podle sazeb časových (§ 12).

b) u kusových zásilek podle sazeb odstupňovaných podle přepravní vzdálenosti, váhy a skladnosti nákladu — sazby kusové — (§ 11)

(2) Pro přepravu nákladů s použitím speciálních podvozků nebo speciálních a dodávkových vozidel platí zvláštní podmínky (§§ 13 až 15).

(3) Je-li tak zvlášť stanoveno, počítá se vedle dovozného úhrada za zvláštní výkony spojené s přepravou (náhrady, příplatky, přirážky), nebo se poskytují slevy (prémie).

(4) Souhrn dovozného (odstavec 1) a ostatních úhrad po odečtení slev (odstavec 3) tvoří přepravné.

(1) Dovozné se stanoví podle sazby, která odpovídá přepravní vzdálenosti. Za přepravní vzdálenost se považuje vzdálenost nejkratším směrem po nejhospodárnější cestě se zřetelem k povaze nákladu a druhu vozidla, a to

b) u ostatních vozových zásilek mezi místem, kde byla na vozidlo naložena první část zásilky a místem, kde bylo vozidlo úplně vyloženo (kde byla složena poslední část zásilky v průběhu přepravy postupně nakládané, po případě postupně vykládané).

a) u kusových zásilek a u vozových zásilek na jednom místě nakládaných a na jednom místě vykládaných mezi místem naložení a místem složení,

(2) Přepravní vzdálenost se určí podle údajů tachografu (tachometru) nebo údajů silničních vzdáleností nebo podle kilometrovníku schváleného ministerstvem dopravy.

(3) Vzdálenost skutečně ujetá se zaokrouhluje na nejblíže vyšší celý kilometr; vzdálenost do 500 m se zaokrouhluje na celých 500 m, u přeprav, u nichž se dovozné počítá podle sazeb pro speciální stěhovací vozidla, na 1 km.

(4) Je-li mezi místem nakládání a místem vykládání (překládání) nákladu stanovena vzdálenost v kilometrovníku (odstavec 2), počítá se dovozné podle této vzdálenosti. Kilometrovník může obsahovat ustanovení o způsobu použití vzdáleností v něm uvedených pro výpočet dovozného.

(1) V měsíčním nebo čtvrtletním plánu přepravy nebo dohodou mezi dopravním podnikem a přepravcem může být stanoveno, že přepravce nebo dopravní podnik, který nesplní svoje závazky vyplývající z plánu přepravy nebo zvláštní dohody, zaplatí druhé straně 10% dovozného za nepodané nebo nepřepravené náklady; při výpočtu dovozného se bere za základ střední vzdálenost plánované přepravy

(2) Je-li zavedeno čtvrtletní nebo měsíční plánováni přepravy, mohou být sazby dovozného zvýšeny až o 10%, jde-li o přepravy neplánované a udělí-li ke zvýšení souhlas ministerstvo dopravy v dohodě se státním úřadem plánovacím.